Bolívie - 1. díl: Vysokohorská pustina
Altiplano. O něm bude tento a několik dalších dílů. Jde o náhorní plošinu s průměrnou nadmořskou výškou 3600 metrů. Ze severu ji ohraničuje jezero Titicaca, z jihu poušť Atacama. Ze západu a východu pohoří Cordillera Occidental, resp. Cordillera Real.
My vstupujeme na Altiplano přes Paso Hito Cajon jako součást třídenní túry s Cordillera Traveller. Ne, že by se sem jinak dostat nedalo, přesto cesta těmito končinami je náročná natolik, že potřebujete auto z kategorie Toyota Land Cruiser nebo motorku s obdobnou prostupností terénem. Na kole nebo pěšky překoná trasu jen pár odvážlivců ročně. Nadto ani překonání hranic není triviální.
Organizovaná túra má celou řadu výhod. Předně poznáte podobně smýšlející tvory, kteří se rozhodli, že se za cenu těžkých nocí v čtyřech tisících vydají na cestu do nejvýše položené pouště světa. A s těmi si rozhodně máte co říct.
Je nás celkem 12. Průvodce je Enrique, vystudovaný architekt ze Sucre, který je ale dnes na plný úvazek průvodcem. Někdy dělá vícedenní túry jako je tato, jindy je vůdcem při výpravě na některý z vulkánů. S ním je Omar, řidič s ďábelským smyslem pro humor, o tom později, který sice neumí anglicky, ale pořád solí dokola hity 90. let, a proto mi I will always love you od Whitney zní v hlavě ještě dnes.
Desítku cestovatelů krom nás dvou tvoří poměrně rozmanitá skupina. Persy ze Shrewsbury dodělala bakaláře v Newcastelu a cestuje na vlastní pěst po Jižní Americe, Sian a Becca jsou spolužačky ze studií, také z Anglie. Andy a Jane jsou ze Severního Irska, on dělá akustické simulace, ona učí na základní škole. Cestují už několik měsíců, pár týdnů nazpět přeletěli přes Pacifik. Podobnou vizi mají i Katharina a Marc ze Švýcarska, jen plán se trochu liší. Posledním do party je André z Ria, který pracuje v Petrobrasu. Se všemi je prostor hodit řeč v následujících třech dnech.
Dostat se přes hranice trvá asi tak půl hodiny. To máte výstupní razítko, zaplacení vstupu do národního parku, vyplnění příjezdového formuláře, vstupní razítko. Nic hrozného, ale když je vás 12, protáhne se to.
Ale hned za hranicemi se to rozjede. První zastávka je Laguna Blanca. Barví ji směs soli a boraxu a žijí kolem ní andští plameňáci, kteří mají téměř až bílou barvu. Obecně je zažitá představa, že plameňák je růžový, nicméně plameňákovi dává barvu strava z planktonu bohatá na betacaroten. Stačí, aby se přesunul do míst, kde je ve stravě betacarotenu méně, a on rázem bledne.
O pár kilometrů dále je Laguna Verde. Jde v zásadě o extrémní případ vedlejší bílé laguny. Voda je mělčí a boraxu je v ní více. Čím více fouká, a že tu fouká hodně, tím se vlny na jezeře více víří a voda má zelenější barvu. Plameňáci tu nejsou, protože voda jezera je už pro ně toxická. Zato má jezero impozantní výhled na Volcan Licancabur, který s takřka 6000 metry ční nad okolí.
Po procházce kolem jezer nasedáme do auta a míříme na jedno z nejvýše položených míst této cesty. Tím je Salvador Dali Desert - poušť, která dostala svoje jméno pro svoji podobnost s obrazy mistra surrealismu. Jde o nejvíce pustý prostor na naší cestě, kde je navíc bezvětří. Je to podobné jako když jste v akustické laboratoři. To ticho až ruší. Jediné, od čeho se může odrážet zvuk, jsou vaši společníci.
A protože jsme v listopadu mezi rovníkem a obratníkem Kozoroha, při poledni téměř nevzniká stín. I to působí skoro až rušivě a antiintuitivně.
Stačí popojet o pár kilometrů dále a jsme u termálních pramenů, které působí docela turisticky. V sousedství bazénků s 35 stupňovou vodou stojí hotel s restaurací. Vedle bazénku je převlékací budka. Není to žádná masovka, koneckonců ani signál tu není, přesto náhlá změna překvapí.
Ale za pár dalších kilometrů je zase vše jinak.
Sol de Mananaje ještě surreálnější než poušť Salvadora Dalího. Opět se dotýkáme hranice 5000 metrů nad mořem a opět jsme u termálních pramenů, akorát, že tentokrát to nejsou kouzelná jezírka ale devadesátistupňové toxické lázně, které pozvolna upouštějí páru.
Při odpoledni nás čeká poslední tahák dne. Laguna Colorada se sytě rudou barvou. Žijí tu velké kolonie plameňáků všech tří druhů (chilský, andský a James), kteří se živí červenými řasami, mezi nimiž jsou ostrovy boraxu.
Kolem Laguny Colorada jsou i první souvislejší pásy vegetace, pročež se tu objevují i alpaky, které kolem ožírají trávu.
Den končí ve trochu spartanském ubytování ve vesnici Chico ve výšce 4200 metrů nad mořem. Druhý den na túře bude trochu jiný. Po těch největších tahácích nás čeká překvapivě rozmanitá jízda.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Hrad začal platit cesty prezidenta. Za Zemana je celé musely financovat kraje
Premium Když prezident přijede do krajů, nemá kolem toho být obrovská pompa, která stojí nejen hodně...
Pomohli její zemi bránit proti Japoncům. Filipínka teď o Češích vydává knihu
Premium Měli to být spojenci nepřítele, ale namísto toho čtrnáct statečných Čechů nasadilo život, aby...
Úlet novin pečetil Trumanův triumf, lovec gangsterů už šok nerozdýchal
Seriál Americké prezidentské volby dokážou překvapit, i když si všichni myslí, že dopředu vědí, jak...
Napadení a hajlování. Policisté v rámci derby pražských S zadrželi šest lidí
Po skončení dnešního utkání fotbalistů Sparty a Slavie na stadionu na pražské Letné museli...
Příjemný 3+kk, Jiráskovo nábřeží, České Budějovice
Jiráskovo nábř., České Budějovice - České Budějovice 3
4 500 000 Kč
- Počet článků 139
- Celková karma 14,69
- Průměrná čtenost 639x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.