Jak předcházet problémům na cestách?

Svět je rozmanitý a pro každou destinaci jsou rady trochu jiné. Přesto, jsou základní rady, jak se v cizině chovat, které jsou univerzální napříč světem. A na ty se zaměřím.

“Ahoj, odkud jsi?” ptá se na první pohled vstřícný místní obchodík v Alanyi pěknou angličtinou.

“Jsem z Česka, ze Střední Evropy.” odpovídám

“Poprvé v Turecku?” vyzvídá dál.

A později přidává: “A kdy odjíždíš?”

Záhy pak: “Umíš turecky?”

Bez ohledu na to, v jaké zemi jste, měla by se vám po těchto otázkách v hlavě rožnout kontrolka. Jistě, potkáte na cestách celou řadu lidí, kteří se ptají z osobní zvědavosti, kteří chtějí hodit řeč s někým mimo jejich bublinu. Zvláště mimo turisticky vděčné lokality jsou to lidé, se kterými se můžete dobře pobavit o ledasčem. Přesto by tam měla být ta kontrolka.

Turecká modelová situace se vám může stát v celé řadě zemí, stejně tak to může být Mexiko nebo Thajsko. Předně je třeba si uvědomit, že turistu z ciziny pozná místní snadno. Mnohde svoji nápadnost nemůžete eliminovat, například když jste jako já modrookým blonďákem v zemi jako je Kazachstán. Jinde je to lepší, ale prozradí vás chování, odění nebo batoh. A i tam, kde byste splynuli snadno, vás nakonec prozradí, když promluvíte. Koneckonců se zamyslete nad tím, jak vám obvykle zní čeština od cizince. Tak co s tím?

Poprvé v Turecku? Určitě ne, bez ohledu na to, jestli je to pravda. Turecko je bohužel zemí, kde se vás snaží ošidit skoro na každém kroku, někteří kanóni i opakovaně. Kdo v Turecku nějaký čas strávil, zažil to. Přiznáním, že jste v Turecku poprvé už dost možná lezete do pasti. Lhát se nemá, jenže toto je preventivní lež, kterou nikomu neublížíte.

To na otázku, kdy odjíždíš, je lepší mlžit. Možná se zrovna bavíte s někým, kdo by vám rád “za pakatel” nabídl oblek na míru. A ten se ne vždy povede napoprvé. To k tomu patří. Jenže, co když se mezitím dostanete pod časový tlak a souhrou okolností se už oblek nestíhá opravit. To by byla blbá náhoda, co? Nebo ne? Podobně si vás tato otázka zařadí u těch, kteří nabízí různé výlety. Ty jsou mnohdy opravdu laciné, to až do chvíle než se ukáže, že doprava je v ceně, ale průvodce už ne.

Co s nedostatečnou znalostí místního jazyka? Tady už toho moc nevymlžíte a dost bude záležet na tom, v jaké zemi jste. Asi nejlepší radou je tvářit se, že nějaké ty základy máte, a to krom místního jazyka i v celé řadě dalších jazyků, a tak se většinou na cestách domluvíte. Tolik k small talkům. Teď k prevenci.

Jak na sebe nepoutat moc pozornosti?

Klíčové je, co máte na sobě. Byť se evropský styl oblékání objevuje napříč kontinenty, mnohé  oděvy vás prozradí na sto honů. Například to mohou být kraťasy. Ty místní nenosí v celé řadě zemí, kde byste to čekali, v zemích, kde je hic, vlhko nebo oboje, jako jsou například zmíněné příklady Kazachstánu, Mexika nebo Turecka. I pokud je přes 30 stupňů, stojí za to mít dlouhé nohavice, akorát místo rifloviny sáhnete po lněných kalhotách. Dlouhé nohavice vás navíc budou chránit před úpalem nebo před komáry.

Krátké rukávy jsou mnohem běžnější. Tady je spíše třeba dát pozor, abyste na sobě neměli něco, co křičí “já su velkej cestovatel” nebo co může vyloženě provokovat v zemi, v níž se pohybujete.Je třeba mít na paměti, že v Evropě je bezprecedentní míra tolerance ke všem možným anomáliím a výstřednostem, resp. že jestli je něco u nás fakt blbej fór nebo více či méně neškodná provokace, z obdobné situace se v celé řadě zemí může vyloupnout kolosální průser.

Proto žádné minimalistické oděvy v konzervativních zemích a na náboženských místech nebo cokoli, co obsahuje třaskavé politické (nebo jiné) sdělení. Podobně není dobré mít u sebe cokoli, co připomíná výbavu armády. To si nechte na paintball. Cílem je být maximálně nevýrazný a přehlédnutelný.

Obecně by pak to, co máte na sobě, nemělo vypadat draze. To se týká obuvi, brýlí nebo hodinek. Na cestách se zaměřte na funkčnost. Funkční prádlo, a to i v doslovném smyslu, může být dokonale nevýrazné, službu udělají i odrbané boty pokud do nich neteče nebo nemáte ochozenou podrážku natolik, že si na dlažbě připadáte jak na kluzišti. Není ale zase potřeba vypadat jako bezdomovec.

Co mít u sebe a co ne? 

V globálním měřítku se bez hotovosti neobejdete téměř nikde. Do jaké míry ji potřebujete, se liší země od země. Stojí za to zvážit, zda nenosit hotovost při sobě na různých místech. Především ale nikdy nikomu neukazujte kolik u sebe máte. To si můžete dovolit leda pod kamerou v přítomnosti úředníka, kterého už nikdy neuvidíte. Toto doporučení platí i směrem k policii.

Obecně riziko, že vás někdo okrade, a to ať už doslova (kapsář) nebo v přeneseném smyslu, není zrovna malé. V celé řadě zemí, zvláště od Turecka na východ, je smlouvání koloritem. Někomu to může připadat dobrodružné až romantické, nicméně je třeba brát v potaz, že to mnohdy znamená, že iniciační cenová nabídka je 3x až 10x vyšší než je skutečná cena. Jak se nenechat okrást? Jako u jakéhokoli vyjednávání je klíčová znalost prostředí, tedy mít představu, co má kolik stát. A pak, pokud nejste pod časovým tlakem, být tvrdý. Může vám to bude připadat drsné, zvláště v chudých zemích, nicméně věřte, že až zjistíte, že vám na cenovku za paracetamol připsali v lékárně nulu, lidumilství vás přejde.

V neposlední řadě je třeba dát bacha na doklady. Jistě, pas budete ukazovat spoustakrát: v hotelech, na úřadech nebo policejním kontrolám. Nicméně v hotelu si ho nemohou nechat přes noc a na hranicích si ho nemohou nechat, aby zajistili, že se stejnou cestou budete vracet. Jen ve velmi specifických situacích může být nezbytné dát pas z ruky, například v Kosovu vás bez toho nepustí KFOR do kláštera Visoki Dečani.

Předcházení zdravotním problémům

Specifickou kategorií jsou léčiva. Zatímco zmíněný paracetamol sežene snadno, panthenol už může být větší výzva a sehnat ekvivalent ercefurylu v cizině může být zhola nemožné (koneckonců ercefuryl je u nás jen na předpis a běžně je problém jej sehnat). Boostem, který se může hodit, jsou probiotika nebo šumivý vitamin C v tabletách po 1000 mg. I to se dá v napříč světem sehnat, nicméně s ohledem na potenciální jazykovou bariéru je lepší se vybavit doma.

Klíčová je samozřejmě prevence. Ale ta není všespásná. Přestože budete pít jen balenou vodu, už jen samotné klima může udělat svoje. Přestože si budete dávat pozor na výběr jídel a podniků, kuchařské postupy a recepty se napříč světem různí, proto spolehlivě některým problémům předejít nelze. Když to přijde, přijměte to s pokorou a zkuste coca colu. Na tu chvilku není coca cola zas takový nutriční prohřešek.

Shrnutí

Více či méně univerzálních rad na cesty by tu mohlo být ještě více. Kdybych to nejdůležitější měl shrnout do jedné věty, zněla by zhruba takto: Je důležité mít oči otevřené, přemýšlet v širším kontextu a nepodcenit přípravu. Problémy dříve nebo později přijdou a dříve nebo později se setkáte se situacemi a lidmi, kteří vás budou rozčilovat. To k tomu patří. Nenechte se tím znechutit a nebojte se s úsměvem odmítat.

P.S. účinným pomocníkem v situacích, kdy vás někdo obtěžuje může být čeština. Bez ohledu na bariéru, obvykle pochopíte, co po vás druhý chce a že to často budou peníze, v lepším případě za něco, o co opravdu nestojíte. Účinnou reakcí může být například dokola opakovat: “Ale já ti vůbec nerozumím.” Jednoho klučinu, co na mě v Turecku pořád volal: “Money, money, give me money!” jsem naučil metodou zaseknuté desky české slovo “nedám”. Nakonec to začal sám opakovat. Může vám to znít cynicky, zvlášť když jde o děti, které žijí v chudobě, na druhou stranu, opravdu byste chtěli, aby si další generace vštípila, že takhle to na světě chodí? Že stačí natáhnout ruku?