Do Albánie autem - 7.díl: Návrat do Beratu a Krujë
O tom, že se chceme vrátit do Beratu, jsme měli jasno. Zážitek z loňského prosince byl silný, zvláště návštěva Liliho, o které jsem se rozepisoval v jednom z předchozích blogů. Vědomi si toho, že Lili je lokálním fenoménem, zavolali jsme mu a stůl pro 4 si zarezervovali.
Dopoledne jsme se zastavili ve Vlorë. Důvod byl jen jeden: navštívili jsme studio Bleta, kde jsme nechali vytisknout a zarámovat naši fotku s Lilim z prosince. Navíc jsme tentokrát chtěli i tak trochu s Lilim zapařit, a proto jsme si zarezervovali nocleh na citadele.
Citadela v Beratu má tři brány, ale jen jednou projede auto. Tady se také vybírá vstupné 300 Leke na osobu. Tím, že jsme měli nahoře nocovat, dospěl jsme k závěru, že mi to dává oprávnění, projet bránou jako místňák. Dlážděná příjezdová cesta je navíc velice strmá a tak mi představa, že někde u budky budu zastavovat, moc neimponovala.
Bránou jsme projeli jakoby se nechumelilo a pár minut na to jsme se ubytovávali v hotelu Klea. Malý hotel o 4 pokojích vede Kseno se svojí matkou. Je etnickým Řekem, který je pln enthusiasmu. Podobně jako Lili vám rád povypráví o Albánii a Albáncích, o městě, o byznysu a nakonec i o Lilim. Říká mi taky, že jsme v bráně měli platit, ale že je to beztak jedno, protože výběrčí jde domů už ve 3 odpoledne.
Liliho a Ksena spojuje to, že chce podnikat v malém, chce si s lidmi posedět a poklábosit a to by mu nešlo, kdyby se upnul na to, že chce, aby byznys pořád jen rostl. I u něj můžete posedět, na zahrádce nebo na verandě. Sice půlka jídelníčku není k dispozici, ale to co je, je naprostá špička.
Poté co si objedeme citadelu míříme za Lilim, dolů k řece. Když vidí dar, který jsme mu donesli, je dojat. Podobně jako posledně si dáváme mix v zásadě všeho, co má na jídelníčku. V podobném duchu jako Kseno vypráví o tom, že by mohl restauraci rozšířit, ale že nechce, že by jeho žena nestíhala a on by si nemohl vykládat s hosty. Po jídle přijde první runda rakije, pak druhá a třetí. Lili vypráví o tom, že si svoji práci užívá, že si bere se ženou jen 10 dní volna v roce, bydlí ve svém a vydělají dost na to, aby mohli podporovat dcery na studiích. Mladší je na střední škole, ta starší studuje zubařinu v Tiraně.
Od Liliho odcházíme v 5 a pozvolným tempem se dereme nahoru na citadelu, která je dobrých 150 metrů nad řekou Osum. Večer, s pokročilou postgastrální demencí, trávíme s Ksenem. Ksena zaujme můj průvodce od nakladatelství Bradt. Povídá: “Ta fotka na titulní straně byla pořízena jen pár set metrů odtud. Je na ní děda jednoho mého kamaráda, který už je dnes po smrti.”
Kseno doporučuje k návštěvě vodopád a kaňon zhruba hodinu cesty z Beratu proti proudu. Tam se i ráno vydáváme a jak už to tak bývá objevujeme bohem zapomenuté monumentální scenérie. Tentokrát to ale až tak nepřekvapí, protože jde o lokality, o nichž se průvodci nezmiňují vůbec.
Návrat do Krujë
Jedním z vrcholů prosincové cesty byla návštěva restaurace Emiliano, o níž jsem se zmiňoval v prosincovém blogu. Vědomi si toho, že tu vaří naprosto fenomenální jehněčí a nosí talíře s výtečnými předkrmy, rezervovali jsme si u klanu Emiliano nocleh a předem jsme si objednali večeři na půl devátou.
Tentokrát jsme navíc, na rozdíl od prosince, měli štěstí i na počasí a tak jsme tentokrát měli vhodnou příležitost pozorovat západ Slunce z více jak 500 metrů vysoké skály Mali i Krujes. Na ní vede kvalitní silnice “vybavená” asi tak deseti naprosto zbytečnými a vysokými retardéry. Stoupání je to drsné jak pro auto, tak pro řidiče, nicméně odměna za to stojí.
Jestli dole v Krujë máte pocit, že se citadela tyčí nad městem, ze skalního ochozu vám přijde, že je oboje v rovině někde hodně hluboko pod vámi. Z vyhlídky máte úchvatný 180° výhled od černohorských kopců, přes albánské pobřeží, Tiranu až po dvoutisícové kopce nad Beratem. Západ slunce tu trvá setsakramentsky dlouho a vy krom toho, že pozorujete měnící se barvy, vidíte i jak hluboko pod vámi už jsou vesnice, kde slunce zapadlo, ale vy máte pořád západ Slunce před očima.
Celá show trvá přibližně hodinu a nám do ní navíc promlouvají drobná mračna, mračna, která podívanou nezahalí, naopak jí ještě dodají hloubku. Vše končí krátce po osmé. Najednou je cítit, že je jen 8 stupňů nad nulou. My se spouštíme dolů k Emilianovi, kde už na nás čeká talíř předkrmů a jehněčí.
I poslední ráno v Albánii se řadí mezi nezapomenutelná. Emiliánovi servírují vydatnou snídani, které dominuje fíková marmeláda. Nabízí se hned otázka: Kde ji koupit? Pan domácí bez váhání povídá, že je domácí a ptá se kolik ji budeme chtít. Když si říkáme o 6 balení ještě nevíme, že jedno balení je zhruba kilový kyblík, ve kterém se potácí celé fíky.
Podobně jako v prosinci, i tentokrát naše cesta po Albánii vrcholí v Krujë. Před námi už je jen dvoudenní cesta zpět do Brna.
O té příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Španělské ministerstvo se rozhodlo zrušit cenu býčích zápasů. Vyvolalo kritiku
Španělské ministerstvo kultury se rozhodlo zrušit národní cenu býčích zápasů. Informoval o tom...
Do konce roku by se mohlo konat další jednání české a ukrajinské vlády, řekl Fiala
Do konce letošního roku by se podle premiéra Petra Fialy mohlo konat další společné jednání české a...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 138
- Celková karma 14,73
- Průměrná čtenost 643x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.