Tak trochu šílené Porto
Porto je takovou cestovatelskou klasikou. Panorama starého města svažující se k řece Douro, přes kterou se klene ocelový Ponte de Dom Luís, zná asi každý.
Porto má vše, co můžete od živého univerzitního města chtít – klikaté uličky s živou hudbou, nádherné nábřeží po obou stranách (protější břeh už není Porto, ale Villa Nova de Gaia), pěknou katedrálu i nádherné výhledy.
A pak je tu portské, největší tahák regionu. Víno smíchané s koňakem se dělá ve třech různých podobách – ruby, tawny a bianco. Vzájemně se dosti liší, chutí i způsobem výroby, a každé má něco do sebe. Právě ve Villa Nova de Gaia je domov portského a vy tak máte příležitost chodit prakticky od domu k domu a ochutnávat.
Porto ale bohužel působí dojmem, že to nejlepší už má za sebou. Hojně se tu sice opravuje, ale i přesto první dojem patrně bude ten, že „na obrázcích vypadalo lépe“. Zrenovované s rozpadajícím se se tu střídá naprosto nečekaně a nahodile.
Značná část centra tak vypadá jako vyloučená lokalita, s posprejovanými nebo rozpadajícími se budovami. Tyto výjevy na vás navíc dolehnou naprosto bezprostředně – ruiny starých domů jsou i přímo pod katedrálou a z Ponte de Dom Luis je tak máte jako na dlani.
Ale nejde jen o zanedbané a pozvolna opravované historické jádro. I v nehistorickém centru najdete lokality, kam není radno v noci chodit, kde jsou okna vymlácena nebo zazděna, všude se povalují odpadky a budovy jsou posprejované. Typickým příkladem je Leal, který je asi tak 400 metrů od Trindade, hlavního uzlu městské dopravy.
A jak asi tušíte, nejde jen o vizáž. Všude kolem se motají bezdomovci, profesionální žebráci a co je asi nevíce nepříjemné, dealeři drog.
Ti jsou rozprostřeni především kolem nádraží Sao Bento a přilehajícího hlavního náměstí, kterému mnohdy našinci říkají Václavák (rozdíl proti Lisabonu, kde jsou dealeři rovnoměrně téměř všude). Jakmile jim někdo přijde aspoň trochu cizí hned startují bez rozpaků slovy: Kokain? Haš? Marihuana? U toho rovnou tahají pytlíky z kapes. Prostě žádný ostych.
Proč by se taky měli ostýchat, když policie proti nim nejde a objeví-li se nějaký strážník, umí se ztratit v davu. Proč proti nim nezakročuje? Protože drogy jsou falešné a jim tak za jednání tohoto typu hrozí jen zanedbatelné postihy.
A pak je tu dříve zmíněná anarchie na silnicích. Tolik porušení zákazu zastavení, jako jsem viděl za prvních 10 minut v Portu, jsem neviděl za celý předchozí život. Auta se povalují všude – přes zastávky, křižovatky, přechody, kruhové objezdy i na chodnících. Příkazové značky nemají pro místní prakticky žádnou sdělovací hodnotu, jsou to jen jakási doporučení nebo upozornění.
Nejinak je tomu se semafory. K těm řidiči ještě nějaký respekt mají (byť ne vždy), chodci je ale neřeší vůbec a bývalo by bylo lepší, kdyby tam ani nebyly, beztak všichni přechází kdykoli žádné auto nejede, a to i za přítomnosti strážníků, protože ti dělají totéž.
K dobru Porta lze ale přičíst to, že nestane-li problém, není až složité ho řešit. Hodně Portugalců ovládá angličtinu, rozhodně je to mnohem běžnější než ve Španělsku. To platí i pro strážníky. Samotná policie má svoji pobočku pro cizince, a to přímo na hlavním náměstí. To se mně osobně dosti hodilo, když mi vykradli auto.
Právě vykradené auto mi prodloužilo pobyt v Portugalsku o 10 dnů, což mi dalo možnost poznat Porto, potažmo Portugalsko mnohem důkladněji. I to se občas může stát.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
V Česku přibývá nakažených malárií, nemoc si lidé vozí z dovolené
Po útlumu v době covidu-19 opět roste počet Čechů, kteří se v zahraničí nakazili malárií. Loni jich...
Izrael zaslal Hamásu reakci na postoj k ukončení války, hnutí žádalo příměří
Palestinské hnutí Hamás uvedlo, že v sobotu dostalo od Izraele oficiální odpověď, která se týká...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Political, Cultural and Economic Affairs Assistant
Velvyslanectví Thajského království
Praha
nabízený plat:
34 310 - 39 458 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 14,90
- Průměrná čtenost 648x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.