Baskicko – 19. díl: Bilbo, část 2. aneb nejen Guggenheimovo muzeum

Bilbo je živé město, plné kulturního života a moderní architektury, které i bez své hlavní dominanty má hodně co nabídnout.

Centrum města se dělí v zásadě na dvě části - pravý a levý břeh. Levý břeh je především moderní zástavbou, která vznikala od konce 19. století. Jde o kulturní a obchodní centrum města, které se rozpíná radiálně od centrálního náměstí Plaza Moyua.

Na severozápadní, zelené straně centra, poblíž řeky, najdete půvabný Dona Casilda de Iturrizar Park. V jeho sousedství naleznete hned několik zajímavých míst. Jedním z nich je Museo de Bellas Artes, kde je k vidění umění od středověku až do současnosti. Hlavními taháky sbírky jsou Goya, El Greco nebo Francis Bacon. Pár desítek metrů od muzea je Torre Iberdrola, která je se svými 145 metry jednou z dominant města. Bohužel není veřejnosti přístupná, o čemž jsem se šel osobně přesvědčit.

Na západním břehu najdete také téměř všechny galerie, paláce, divadla a veřejné instituce. V týdnu je v centru rušno, ale o víkendu je to tu jak dělané na bezcílné bloudění. Pokud ovšem není před fotbalovým zápasem.

Fotbalový stadión se nachází na západní straně centra. To je samo o sobě poměrně neobvyklé, poněvadž fotbalové stadiony se většinou staví spíše na periferii. Nový San Memés, který pojme přes 53 tisíc diváků, byl postaven téměř na stejném místě, kde stál ten starý. Nachází se vedle řeky, na dojití ze zastávky metra a autobusového nádraží. Vstupenky jsou v prodeji neustále, ale ty levné, které začínají zhruba na 30 eurech, se uvolňují zhruba den až dva před zápasem.

Pravý břeh snad ani odlišnější být nemůže. Po téměř celé délce se zvedá strmý svah, který je zastavěn až vysoko nad řekou. Čtvrtě jako Uribarri nebo Zurabaranbarri jsou obestavěny až 15 patrovými domy, které jsou mnohdy na jedné straně o tři patra vyšší než na druhé (viz fotka níže).

Proto vás ani tak nepřekvapí, že eskalátory, výtahy a lanové dráhy, jsou tu běžným venkovním dopravní prostředkem, nebo že vstup do metra je z jedné strany v úrovni ulice, zatímco z druhé strany jede eskalátor (nebo výtah) 30 metrů pod zem.

Pod těmito kopci se tísní staré město (baskicky Zazpikaleak) s historickou zástavbou. Jde o klasické úzké uličky, vycházející radiálně od katedrály. Ta není až tak výjimečná, na regionální poměry, a z důvodu stísněné zástavby není ani fotogenická (koneckonců jako většina starého města), nicméně za návštěvu stojí (chcete-li se vyhnout vstupnému, které činí 3 eura, můžete ji navštívit před nebo při mši).

Druhým centrem starého města je Plaza Nueva z 19. století, obsypaná pintxos bary. Zde se odehrávají trhy a festivalové veselice. V blízkosti náměstí se pak nachází Euskal Museoa - muzeum baskické archeologie. Pro někoho ovšem více než sbírka bude zajímavá samotná budova ze 17. století.

Staré město je bez automobilové dopravy. Podobně tomu je i v případě nábřeží táhnoucího se od starého města ke Guggenheimovu muzeu. Po cestě máte 2 mosty jen pro pěší (Puente Zabizuri a Puente Pedro Arrupe) a gigantický Puente la Salve, zmíněný minule.

Ještě se pozastavím u Monte Artxanda, pod níž vede zpoplatněný tunel napojený na Puente la Salve. Se svými 250 metry ční vysoko nad městem a je spojena s centrem lanovou kolejovou dráhou zprovozněnou v roce 1915. Z vrcholu máte výhled jak na centrum města, tak na ostatní světové strany - na sever směrem k moři a na východ směrem k Deriu, v jehož sousedství je letiště. Lanové dráhy využívají mnozí dojíždějící, kteří se chtějí vyhnout komplikovanému parkovaní v centru.

Z lokalit za hranicí města stojí za návštěvu rozhodně Biskajský most (baskicky Bizkaia Zubia). Tento největší a nejstarší gondolový most je v provozu od roku 1893 a spojuje při ústí řeky Nervion města Portugalete a Las Arenas. Trochu dále za městem je Gorlizeko Itsasargia s majákem - ideální místo na pozorávní západu slunce.

Bilbo je centrem aglomerace Bilbo Handia, v níž žije bezmála milion obyvatel (téměř 50% obyvatel Baskické autonomní oblasti). Aglomerace je propojená třemi linkami metra a dalšími dvěma linkami příměstských vlaků, kterými se dostanete až do Donostie, resp. do Bermea.

Bilbo je na baskické poměry drahá lokalita, což se projevuje i v cenách ubytování a stravování. Z ubytování mám zkušenosti s kempem Sopelana, který se nachází na dojítí od metra a s Pil Pil Hostelem. Oba jsou levné (hostel zhruba 15 euro na osobu, kemp o něco levnější) a více než slušné na svoji cenu.

V centru je několik lokalit se zvýšenou koncentrací barů a restaurací, například na Ledesma Musikariaren Kalea. Zatímco jinde v centru je realtivně poklid, tady je o pátečním a sobotní večeru hlava na hlavě. Krom klasických barů tu najdete i specializované bary, například El Puertito, kde dostanete ústřice (za 3 eura kus). Na ústřice si ale dejte pozor. Ne každém sednou. A pokud vám zrovna nesednou, čekají vás perné chvíle.

Stravovacích zařízení bych mohl doporučit více. Moje největší srdcovka je Basquery poblíž Plaza Circular. Mají tu své vlastní, a dobré, pivo a jsou specializovaní na místní produkty. Jde o jakýsi hybrid mezi restaurací, pivnicí a specializovaným obchodem, přitom ve všech třech režimech fungují velmi dobře.

Bilbo bylo mým domovem po téměř 3 měsíce a ze srovnání s Vitorii-Gasteiz a Zaldibarem (vesnici poblíž Duranga), ve kterých jsem v každém žil 1 a půl měsíce, mi vychází nejlépe. Musíte sice skousknout, že tu téměř neustále prší, někdy třeba 14 dní v kuse nevidíte slunce, nicméně kvalita života je tu nadstandardní, infrastruktura velmi dobrá a to platí nejen ve sronání s Baskickem, tak i v rámci celého Španělska.