Baskicko – 15. díl: Donostia

Spousta Michelinských hvězd, filmový festival a jedna z nejznámějších městských pláží na světě. Nejen to je Donostia. Nebo ne?

Donostia je známá spíše pod svým španělským jménem San Sebastian. Přestože je ale druhé největší město Baskicka skrz naskrz baskické, baskický název nepochází z baskičtiny, nýbrž, stejně jako ten španělský, odkazuje ke svatému Sebastianovi. Teorie se ale rozcházejí v tom, jestli jde o zkomoleninu Dona z Ostie nebo Dona Sebastiana.

V Donostii na vás, jak nikde jinde v Baskicku, dýchne atmosféra aristokratického ducha. Na rozdíl od Biarritzu na druhé straně španělsko-francouzské hranice, jde ale o vcelku spořádané město, které je sice rušné, ale přítom pořád elegantní.

Středobodem veškerého dění je zátoka Bahía de La Concha, která je natolik zavřená, že tvarem připomíná lasturu. Ústí zátoky dominuje ostrov Isla de Santa Clara. Na každé straně zátoky se pak tyčí pahorek - na západní straně je to Monte Urgull s pevností, na výhodní straně je to Monte Igueldo s lehce bizarním zábavním centrem.

K Monte Urgull, která zakončuje podlouhlý poloostrov vybíhající podél zátoky, je přitisknuto staré město s až absurdní koncentrací barů a restaurací. Zde naleznete i všechny hlavní turistické atrakce - akvárium s želvami a žraloky, Museo Naval zaměřené na mořeplavbu nebo Museo de San Telmo zaměřené na baskické umění.

Samotná pevnost na Monte Urgull, jenž je volně přístupná veřejnosti, je místem s nejlepším výhledem na město. Jižním a jihovýchodním směrem můžete vidět rychle se vzdouvající krajinu, jihozápadním směrem máte jako na dlani zátoku, zatímco západním směrem je přímo pod vámi ústí řeky Río Urumea a pláž Playa de la Zurriola oblíbená především mezi surfaři.

Donostia sice nemá mnoho kulturních památek, je tu ale živo i tak dost. V září se každoročně koná filmový festival, v lednu je bujarý Festividad de San Sebastian, únor je zase neodmyslitelně spjat s karnevalem a červenec s jazzovým festivalem.

A pak je tu jídlo. Pintxos v Donostii mají tu nejvyšší kulinářskou úroveň a jsou mnohdy považována za umělecká díla. V Donostii naleznete 3 ze 7 tříhvězdičkových michelinských restaurací ve Španělsku a na celé město připadá celkem hvězd hned 17. Díky tomu má Donostie jednu z nejvyšších koncentrací michelinských hvězd na obyvatele na světě (vyšší má jen Kjoto, Paříž a Lyon).

Všechna ta elegance a luxus ale samozřejmě něco stojí. Donostia je drahou lokalitou, drahou i bez toho, abyste navštěvovali michelinské restaurace. I za pintxo tu běžně dáte klidně i 2 eura, přitom je to “pořád jen jednohubka”.

Ani infrastruktura tu není nejlepší. Donostia má o polovinu méně obyvatel než Bilbo ale na ploše o polovinu větší. Město je roztahané a v jeho nitru ční zalesněné kopce a zatravněné plochy. To samo o sobě nezní špatně, potíž je ale v tom, že přepravní vzdálenosti jsou velké, veřejná doprava nevychytaná a není kde zaparkovat ani o víkendu.

Mám-li to shrnout, Donostia je elegantní a vymóděná, a podobné kouzlo asi žádné jiné přímořské letovisko ve Španělsku nemá. Rozhodně stojí za návštěvu, i když přesnější by bylo spíš říci, že stojí za zastavení. Podobá se totiž spíš Monte Carlu než Barceloně a tak vám nezabere mnoho času obejít vše, co stojí za vidění.

Pokud ovšem budete mít štěstí na počasí. Pořád jsme v Baskicku.