Baskicko – 11. díl: Nakupování a stravování, část 1.

Asi nikoho nepřekvapí, když napíši, že nakupovaní v Baskicku se na první pohled významně neliší od toho u nás. Na druhý pohled už to ale vypadá trochu jinak.

Obchodní centra ve Španělsku trpí stejnou nemocí jako většina center v západní Evropě. Totiž nedělními zavíračkami. Všechny supermarkety do jednoho jsou, stejně jako například ve Francii nebo Německu, v neděli zavřené. Krom toho, že to dle mého soudu bere lidem práci, za kterou jsou oproti jiným dnům v týdnu nadstandardně oceněni, způsobuje to také to, že obchody v sobotu a pondělí praskají ve švech a vy si připadáte, jak v mraveništi.

To ovšem platí jen pro velké supermarkety. Menší obchody, tedy řekněme minimarkety, zavírají i v sobotu a ve všední den mezi 13:30 a 16:00. Proti tomu ty nejmenší, specializované obchody, například pekárny, jsou otevřeny i v neděli. Takové obchody ale naleznete jen ve velkoměstech.

Co platí ovšem obecně, je posunutá otevírací doba. Obchody běžně otevírají až v 9:00 někdy i v 10:00 a zavírají naopak až ve 22:00.

Mezi největší řetězce v Baskicku patří Eroski, Mercadonia, Simply, Lidl a Carrefour, a najdete je v každém větším městě. Na maloměstech najdete menší verze těchto obchodů (například Eroski Alliprox) nebo minimarkety. Nabídka obchodů se v lecčem podobá té u nás, ale v lecčem se zásadně liší.

Podobně jako u nás i zde hned po vstupu do supermarketu narazíte na regály s časově omezenou nabídkou, tedy s akcemi. Co vás ale na první pohled udeří do očí je to, že tu nenarazíte toliko na plošné slevy. Mnohem častější jsou slevy typu: 2. kus o 70% levněji.

Tyto akce se promítají do všech druhů zboží, od drogistických až po potraviny. Ve srovnání s našimi obchody mám pocit, že je tu větší důraz na maximalizaci balení. Například, je-li balení toaletního papíru po 12ks zrovna v akci, nakoupíte levně, jen když si vezmete 2 balení, tedy dohromady 24ks.

U drogistického zboží to může působit lehce bizarně. Pokud nejedete nakupovat autem, těžko těchto akcí využijete. Opravdu absurdně to ale působí až u zboží, které kupujete výjimečně, například u hrnců nebo pánví. Žijete-li sami, tak jako já, a nabydete pocitu, že je potřeba si koupit pánev, těžko si asi budete brát hned dvě. Nechci působit jako lovec slev, akce, kdy druhý kus je výrazně levnější jsou na každém rohu a mohou se týkat klidně čtvrtiny veškerého zboží a to v podstatě všeho mimo domácích spotřebičů.

Přejděme k potravinám. Notný šok vás možná čeká u pečiva, které je výrazně dražší než u nás. Rohlíky, tak jak je známe od nás, tu nepořídíte. Jistou obdobou jsou ale bagety. Ty jako jediné mohou jít svou cenou zhruba na úroveň našeho pečiva (výjimečně až za 2 eura na kilo, avšak většinou je to výrazně více). Klasický chléb pak stojí přibližně 1,5 až 2 eura za půlbochník s hmotností 400 gramů. Na druhou stranu výběr chlebů je tu velký, od úplně světlých, které připomínají konzistencí spíš veku, až po celozrnné. Tím nechci říct, že pečivo nemůžete pořídit levně – pořád jsou tu toustové chleby a burger housky. Jejich kvalita je ale všelijaká.

Po sekci s pečivem mnohdy následuje sekce s rybami a plody moře. Pokud k těmto potravinám máte jako já pozitivní vztah, čeká vás i tady šok, jen opačným směrem než v případě pečiva. Výběr je obrovský a ceny příznivé. Surové plody moře stojí od 2 eur za kilo výše (mušle). Sépie, kalmary nebo olihně pořídíte zhruba za 6 eur za kilo. Pokud jde o ryby, ty stojí od 8 eur za kilo. Pořídíte tu pstruhy, tresky, mečouny, lososy i tuňáky. Podobně jsou běžně k sehnání tygří krevety, humři, krabi, chobotnice, sardinky, hejci a platýsi. Vše je pochopitelně čerstvé. To ale neznamená, že nemůžete zmíněné koupit v mražené podobě. Nemáte-li supermarket po ruce, můžete si nabrat lopatou například zmražené očištěné krevety a nadávkovat je do sáčků po porcích. V této podobě stojí 10 euro za kilo.

Ještě větší orgie vás možná čekají u nabídky šunky a sýra. Španělsko je proslulé jak svým jamonem, tak svými sýry, zvláště těmi ovčími. Výběr je enormní a rozsah cen taktéž. Ceny začínají kolem 10 euro za kilo a šplhají se až ke stovkám eur za kilo. Pořídit si tu můžete i celou kýtu nebo celý bochník.

Sýry i jamon jsou tu hodně slané, proto doporučuji to se spotřebou nepřehánět. Klasická dušná šunka v Baskicku moc nefrčí. Není jinak výrazně levnější než jamon a mnohdy má poměrně malý podíl masa, to platí především pro krůtí šunku. Na balení šunky se mnohdy dočtete, že šunka je bez lepku, laktózy a barviv. Kdo by to byl čekal, že?

Specifickou kategorií jsou pak salámy a uzená masa. Nejznámějšími salámy jsou chorizo a salchichon. Uzená masa tu mají spíš barvu tmavě červenou a chuť je naprosto odlišná od našeho moravského uzeného. Dále se v uzeninách můžete setkat s hovězím a koňským masem.

I nabídka syrového masa je větší, než nač jsme zvyklí u nás. Z hovězího pořídíte téměř vše. V obchodech jsou běžně sekce, kde je velký výběr mletých mas pro přípravu burgerů. Vepřové pořídíte jak ve velkých kusech, tak i na tenoulinké plátky. Standardem je kuřecí a krůtí. Co je ale proti naší nabídce nadstandardem, je králičí maso. Pořídíte tu běžně celého králíka, nohy nebo i jen filety.

Široká je i nabídka všech možných polotovarů. V nabídce jsou tousty, tortily nebo paelly. Stačí jen strčit do mikrovlnky a je hotovo. Specialitou jsou pak kyblíky s mušlemi. Ty se mi osvědčily jako krizové řešení. Kyblík s kilem mušlí v rajčatové omáčce vyjde přibližně na 5 euro a najíte se z něj více než poctivě. Není to sice láce, ale je to slušná porce a vše máte připraveno za 3 minuty.

Nemůžu opomenout nápoje. Dominantní roli hraje víno, kterému jsou běžně vyčleněny dva regály. V baskicku hrají dominantní roli místní vína a vína z oblasti La Rioja. Pro Baskicko jsou typická spíš bílá vína, zatímco La Rioja je proslula červeným.

Pokud jde o pivo, tady to není žádná sláva. Baskicko, potažmo Španělsko není žádná pivní velmoc. Místní piva bych označil za pitelná (nejlepší mezi nimi je dle mého soudu San Miguel), speciály pak chutnají poněkud bizarně.

Krom místních piv tu pořídíte i velké značky (Amstel nebo Heineken), německá pšeničná piva, české ležáky (nejčastěji Plzeň, Budvar a Kozel) i falešné české pivo (Stara Praga). Největší bizár, na který jsem narazil, bylo japonské pivo Asahi Super Dry vařené v Čechách.

V Baskicku je kladen velký důraz na místní produkci. Jako lokální produkt je označováno skoro vše, od pečiva, přes maso až po víno a pivo. Místní produkty bývají dražší, ale mnohdy kvalitnější a jejich nabídka je velice rozmanitá. V obchodech běžně narazíte na celé regály jen s baskickými potravinami.

Příště se od tématu nakupování přesunu ke stravování a místním specialitám.