Baskicko – 2. díl. Baskicko a jeho role v současném dění v Katalánsku

Toto téma jsem původně nechtěl zařadit, ale současné události mě k tomu vyprovokovaly. Role Baskicka je v rámci Španělska hodně specifická a Baskicko má privilegia, která kdyby měli Katalánci, situace by mohla vypadat úplně jinak.

Baskové se svým jazykem a kulturou jsou ve Španělsku za samorosty. Bylo tomu tak vždy a vždy z toho vznikaly půtky. Nejsou ale jediní, kdo mají v rámci Španělska svoji vlastní identitu a cítí se nebýt tak úplně Španěly, alespoň ne tak, jak tomu rozumí v Madridu.

Kromě Basků mají svojí vlastní kulturní identitu prakticky všechny regiony. Budu jmenovat 3, které jsou krom Basků těmi nejvýraznějšími.

Galicie. Ta je velmi chudá. Mluví se zde jazykem, který je hybridem mezi španělštinou a portugalštinou. Mimo to je tento nejzápadnější cíp země specifický jak kulturně tak i klimaticky. Velmi vlhké klima a řídké osídlení způsobuje, že tu najdete krajinu jako nikde jinde v Evropě - krajinu hustě zalesněnou a s vylidněními polorozpadlými vesnicemi. Krom jiného tu najdete ale i Santiago de Compostella, jedno z nejvýznámějších poutních míst Evropy. Jde o region, o kterém se říká, že tu jsou nejlepší mořské plody v Evropě.

Asturie je zvláštním samorostem. Zatímco jiní se snaží tvářit, že tak úplně Španěly nejsou, oni tvrdí, že právě oni jsou těmi pravými Španěly. Asturie totiž jako jediná odolala muslimské expanzi v osmém století a tak se právě Asturie považuje za to jediné a pravé Španělsko. Zde začala románská architektura, zde se zrodila reconquista. Dalších takřka 8 století trvalo, než byl zpět dobyt Pyrenejský poloostrov (zvratem byla biva u Covadongy, v roce 722, která dnes leží na okraji národního parku Picos de Europa). Místní tak rádi říkají, že zbytek Španělska je jen “znovudobyté území”.

A pak je tu Katalánsko. Pro Katalánce je důležitým datem 11. září 1714. Od tohoto dne je Katalánsko součástí Španělska a více či méně zažívají podobné martýrium jako Baskové.

A tak zpátky k Baskům. V 19. století měli Baskové poměrně velkou míru autonomie. Ta ovšem vzala za své po Karlistických válkách. To způsobilo probublávání nacionalistických nálad, což vedlo v roce 1895 ke vzniku Euzko Alderdi Jeltzalea tedy Baskické nacionalistické strany, která je dodnes největší a nejsilnější politickou stranou v Baskicku. V 30. letech 20. století pak přišla občanská válka a Baskové se zjednodušeně řečeno přidali na stranu republikánů. Ti byli poraženi generálem Francem, jenž se jim za jejich vzpurnost krutě pomstil. Symbolem jeho pomsty se stala vesnice Gernika (Guernica), kterou na Frankův popud Luftwaffe srovnala se zemí. O to, že Gernika utkvěla v mysli širší veřejnosti, se zasadil především Pablo Piccaso. Jeho ztvárnění masakru je patrně jeho nejznámějším obrazem a v současné době by se měl nacházet v Museo Reina Sofía v Madridu.

Baskicko je dále spojováno se skupinou Euskadi Ta Askatasuna (v překladu Baskicko a svoboda) známá především pod zkratkou ETA. Ta vznikla právě z odporu vůči Francově vládě. Tato marxistická struktura bojovala násilně za odtržení Baskicka. Ať už si o nich myslíte cokoli, nelze popřít, že jejich boj vedl k výsledkům.

V roce 2011 ETA oficiálně ukončila činnost. Dnes má Baskicko v rámci Španělska naprosto výstavní postavení a i proto má pověst nejen jedné z nejvyspělejších částí Španělska ale i jedné z nejbezpečnějších.

Baskicko a Navarra (též autonomní oblast, která se kulturně řadí k Baskicku, viz 1. díl) si tak nechávají většinu daní, které vyberou a jen minimum posílají do Madridu. Formálně jsou tedy součástí Španělska, ale do značné míry fungují jako stát ve státě. Samospráva výdělky reinvestuje do infrasktruktury ale nejen do ní. A je, to vidět.

Jak to vše souvisí s Katalánskem? Katalánsko je asi 4,5 krát větší než Baskicko a tak, jako Baskové, i oni mají pocit, že do Španělska nepatří. Není to tak intenzivní pocit, jako u Basků, ale národní identita je tu i tak silná.

Důvodů k chybějícímu pocitu sounáležitosti se Španělskem je víc. Krom těch zmíněných je to i proto, že se cítí být zrazení po posledních změnách ústavy, která jim zúžila pravomoci plynoucí z jejich autonomie. Pak jde ale i to, že se jim nelíbí, jak moc dotují centrální vládu. Pro vaši představu je to něco mezi 10 a 16 miliard eur ročně (v závislosti na tom, jestli vyčísluje Madrid nebo Barcelona).

Jsou to jen čísla, tak se je pokusím zasadit do českého kontextu: Katalánsko má rozlohu asi 40 % České republiky a počet obyvatel na úrovni zhruba 75 % ČR. 16 miliard eur, o kterých mluví Katalánci, odpovídá třetině celého rozpočtu České republiky. To je zhruba tolik, kolik vydá český stát na starobní důchody (starobních důchodců je v ČR necelé 3 miliony).

Nejlépe situaci vystihne citace z Neviditelného psa: “Nejčtenější katalánský deník La Vanguardia si nedávno položil otázku: Proč zrovna Baskové a proč ne Katalánci? „Protože kdyby vláda dala tuto výsadu Kataláncům, mohla by zbankrotovat,“ odpovídá Alain Cuenca, expert na regionální financování z Univerzity Zaragoza.”

Co bude dál není snadné odhadnout. Místní říkají, že Katalánci by chtěli mít privilegia jako Baskové, jenže tomu bude Madrid stůj co stůj bránit. Po referendu a všem, co se dělo kolem něj, se daly události do pohybu a je velmi těžké odhadnout, jakým směrem se vyvinou.

Z Baskicka je citít silná podpora Katalánců. I oni, byť jsou dnes asi nezávislí nejvíce, jak jen mohou uvnitř Španělska být, cití příležitost.

A pak je tu obecnější pohled. I uvnitř samotného Baskicka jsou citít další a další decentralistické snahy. Trochu to vypadá, jakoby tyto procesy a nálady předznamenávaly konec globalizace a nástup lokálních ekonomik, jak to popisuje profesor Zelený.

Co víc k tomu říct? Snad jen drobné zamyšlení: V roce 1900 bylo na celém světě 56 států, v roce 1919 po světové válce 75. Dnes je 193 členů OSN a 2 mají status pozorovatele. To, co nám tu probíhá před očima, je decentralizace moci a byť jí poslední roky brání právě globalizace (svým svérázným způsobem i Evropská Unie a její federalistické chutě), probíhá decentralizace moci pořád dál. Jen za dobu mého života vzniklo v Evropě ze 3 států 20 nových.

A teď tu máme Basky, Katálánce, Korsičany, Skoty, Jižní Tyrolsko, Bavorsko, Vlámsko a Padánii, na více či méně seriózní úrovni se dá dále hovořit o Severním Irsku, Kanárských ostrovech nebo Madeiře.

Evropská unie se vyjadřuje ke kdejakému vředu v Polsku nebo Maďarsku, ale když španělská policie seřeže Katalánce, co šli volit za nezávislost (dost možná seřezali i ty, kteří hlasovali proti nezávislosti), raději představitelé pomlčí. Nechť si každý udělá závěry sám.

Příště se vrátím zpět k cestovatelským tématům - budu věnovat dopravě. Jak se do Baskicka nejsnáze dostat a jak se po něm, i po celém Španělsku pohybovat.