Kazachstán – 5. díl: blízké okolí Almaty

Almaty je jedním z mála velkoměst, které leží v těsné blízkosti velehor. Hned za hranicemi města jsou dvě vysokohorské lokality, které stojí za pozornost. Jsou to v předchozím díle zmiňovaná údolí Malé a Velké Almatinky. 

Údolí Velké Almatinky

Na začátek údolí Velké Almatinky se dostanete autobusem číslo 28, kterým se dostane zdarma přes mýtnou bránu. Tímto způsobem se dostanete až k odbočce na Alma Arasan v nadmořské výšce 1428 metrů. Silnice dále pokračuje k Velkému Almatinskému jezeru ve výšce 2513 metrů nad mořem, kde se dále větví.

Směrem na jih vede prašná cesta k Černému průsmyku ve výšce 3513 metrů nad mořem, který leží na hranici s Kyrgystánem. Tato cesta je ovšem v létě 2016 úplně uzavřena. Druhá, nadále asfaltová, cesta vede do průsmyku Žusaly-Kezen ve výšce 3336 metrů. Bohužel ve výšce 2750 metrů, na úrovni Ťan Šanské astronomické observatoře, je závora hlídaná vojáky a dál vás bez povolení autem nepustí. Povolení lze na policii obstarat, ale vyřízení trvá 5 pracovních dnů a úspěch nelze s jistotou očekávat. V samotné observatoři by mělo podle průvodce Lonely Planet fungovat ubytování, avšak když jsem se na místě po tom ptal, nikdo o tom nevěděl a v informační kanceláři říkali, že už ubytování už asi 2 roky nefunguje. Z průsmyku Žusaly-Kezen můžete zdolat Velký Almatinský pík (3681 metrů) nebo pík Turist (3954 metrů). Traduje se, že pík Turist je dosažitelný snáze.

Pěší cesta od autobusové zastávky k Almatinskému jezeru je kratší než po silnici. Vede podél vodovodní roury přímou cestou a podle průvodce ji lze zdolat za 2 až 3 hodiny. Jak pěší, tak asfaltová cesta bývá často poničena od přívalových dešťů a sesuvů. Proto podél cesty můžete vidět nevzhledná betonová koryta pro svedení vody ven z údolí. Vydáte-li se k jezeru autem, poplatek za vjezd je 500 KZT (cca 35 Kč) za auto a dvě osoby. Přestože vás místy možná bude silnice svádět k tomu to rozjet, moc to nepokoušejte. Všude je padesátka a to oprávněně. Nikdy nevíte, v jakém stavu je vozovka za zatáčkou, silnice je strmá, místy úzká a jezdí tu i cyklisté. K samotnému jezeru se nedostanete, protože je chráněno jako zdroj vody pro Almaty. Kdybyste zde chtěli pojíst, hned za mýtnicí se nachází uzbecká restaurace s velmi dobrým šašlikem a posezením přímo v korytě říčky.

Údolí Malé Almatinky

Vstupní bránou do údolí Malé Almatinky je kluziště Medeu ve výšce 1691 metrů. Je to nejvýše položená rychlobruslařská dráha na světě s tribunami s kapacitou 8500 diváků, která se pyšní mnoha světovými rekordy. Dostanete se sem autobusem č. 12. Nad Kluzištěm se vypíná obří, asi 150 metrů vysoká hráz, která ovšem neslouží k dlouhodobému zadržování vody, ale byla postavena jen pro případy přívalových dešťů a sesuvů půdy. Dále do údolí můžete pokračovat kabinovou lanovkou, která začíná několik set metrů pod kluzištěm nebo minibusem (200 KZT jedna cesta). Pro běžnou osobní dopravu je silnice uzavřena od jara 2016. Povolení lze údajně získat, máte-li elektromobil. 

Shymbulak je lyžařské středisko nacházející se v prudkém svahu přibližně ve výšce 2260 metrů. Z Shymbulaku můžete dále vydat dvěma cestami. Pešky nebo lanovkou k Talgarskému průsmyku ve výšce 3168 metrů nebo dále údolím, zprvu po asfaltu, směrem k meteorologické stanici Tujuksu (také nazývaná stanice T1) ve výšce 3458 metrů. Jízdenka vzhůru k Talgarskému průsmysku stojí 3200 KZT (cca 230 Kč) nebo 3500 KZT (cca 250 Kč) spolu s lanovkou z Medeu. Cesta dolů do Shymbulaku je zdarma. Za dobrého počasí z průsmyku vidíte okolní čtyřtisícovky a ledovce, které se z jejich úpatí táhnou.

Věříte-li si na to, doporučuji zdolat jeden z blízkých vrcholů. Ten nejbližší je na severovýchod od průsmyku ve výšce 3363 metrů a výhled z něj je impozantní. Cesta nahoru a dolů vám zabere asi hodinu, ale připravte se na to, že tu může být chladno, větrno a především je tu řídký vzduch.

Cesta ze Shymbulaku ke stanici T1 je po více či méně rozbité cestě, průjezdné tak akorát off-roadem a dlouhá je asi 13 km. Po cestě narazíte na dvě stanoviště, kde lze kempovat. Asi ve 3000 metrech je hráz na přívalové deště (zde je jedno z kempovacích stanovišť) a za ní se cesta rozdvojuje. Doleva vede k jezeru Manshuk Mametova ve výšce 3610 metrů, pojmenovaném kazašské hrdince z druhé světové války, první ženě která dostala ocenění hrdina SSSR. Jezero je extrémně studené, protože je napájeno vodou z ledovce, který sahá až k hladině. Počítejte s tím, že cesta sem ze Shymbulaku trvá 4 až 5 hodin. Od jezera lze pokračovat do sedla ve výšce 3840 metrů, ze kterého se po ledovci spustíte k Talgarskému průsmyku.

Doprava vede cesta ke stanici T1, kde lze, podle průvodce, nocovat a druhý den se vydat přes „Mladežnícký“ průsmyk (Moloďjožnyj, 3750 metrů) do údolí Velké Almatinky. Pokud jde o nocleh na T1, dostalo se mi protichůdných informací. V informační kanceláři mi bylo řečeno, že to možné není, místní turisté naopak říkají, že když tam přijde plně vybaveni, místní personál vás nechá přespat.

Se značením jsem se v horách nesetkal. Zázemí je minimální, signál v horách vesměs není a počasí se tu mění velice dynamicky. I když je ráno velmi dobré počasí a předpověď je dobrá, je nutné počítat s tím, že odpoledne se počasí zhorší. V mém případě, se tak zatím stalo v šesti ze sedmi případů. Od turistů se tu očekává dostatečná příprava a pokorný přistup.

Zimní sezóna

V případě, že přijedete v zimě, lyžařská sezona v Shymbulaku trvá přibližně od listopadu do dubna. To se může různit, protože tato lokalita není v zimě bohatá na srážky. Skipas na den stojí 8000 KZT (cca 570 Kč) a půjčení lyžařského nebo snowboardového setu vyjde na 7000 KZT (cca 500 Kč). Jedná se o nejmodernější lyžařské středisko ve střední Asii. Lyžuje se v rozmezí 2260 až 3200 metrů nad mořem. Jsou tu dvě kabinové a dvě sedačkové lanovky, k tomu jedna kotva a kabinová lanovka na propojení s Medeu. Rozhodně bych neřekl, že jde o areál pro lyžaře začátečníky nebo pro rodiny. Převažují tu červené a černé sjezdovky. Modrá tu je tu v podstatě jen jedna u krátké kotvy.

Vzhledem k omezené turistické kapacitě Shymbulaku existují plány na vybudování nového, moderního lyžařského střediska ve vedlejším údolí. Středisko Kok Zhailau by mělo mít 16 lanovek a 63 kilometrů sjezdovek v rozmezí 1985 a 3475 metrů nad mořem. Měla by být taktéž zajištěna propojenost s Medeu. Zdá se, že v současnosti je projekt stále jen ve stádiu vizualizace, nemá ani funkční webové stránky.

Pro rok 2022 se Almaty ucházelo o zimní olympijské hry. Těsně prohrálo s Pekingem. Podmínky proto tu určitě jsou. V roce 2017 se tu bude konat univerziáda, pro niž se tu nyní intenzivně staví infrastruktura. Třeba jim to vyjde příště.

Příště popíši vzdálenější okolí Almaty, které nabízí velmi rozmanitou krajinu.