Jak na finále Rally Dakar?
Rally Dakar je monstr akce. Už léta se nejezdí z Paříže do Dakaru, jde spíše o brand, a tak se závodí tam, kde to umožňuje bezpečnost, infrastruktura, místňáci a sama krajina. V minulé dekádě se závodilo v Jižní Americe, od roku 2020 se jezdí po Saudské Arábii. O Rally a o české stopě toho bylo napsáno mnoho. Jak je to ale s tou diváckou rovinou?
Už na první dobrou je znát, že Rally Dakar není moc stavěna na diváky v místě dění - je to závod dlouhý několik tisíc kilometrů, ale na rozdíl třeba od Tour de France vede velice nekompromisním terénem, trasou, která vede z velké části stovky kilometrů od měst. I proto naprostá většina účastníků je nějakým způsobem zapojena do samotného závodění nebo je součástí té televizní, resp. mediální části závodu. Abyste se dostali do skutečného dění jako diváci, musíte být opravdoví nadšenci nebo musíte mít pořádný balík peněz. Optimálně obojí…nebo se jedete podívat jen na finále.
V tomto kontextu zní 100 euro za zpáteční letenku do milionového Dammamu na pobřeží Perského zálivu trochu bláznivě. Koneckonců i roční multientry visa do Saudské Arábie stojí víc, zhruba 140 dolarů. My kupujeme letenky tak trochu naslepo s tím, že to nějak dopadne, že instrukce najdeme na internetu nebo tak něco. Jsme tři. Jeden z nás je prvotřídní nadšenec.
Jenže Rally Dakar je primárně televizní show. Kouknu na oficiální stránky a vidím, že poslední etapa končí na seafront podiu v Dammamu. Tečka. Píšu do fanouškovských skupin a setkávám se s pochopením, respektive jsou i jiní, které by podobné informace zajímaly. Průlom nastane až když dostanu kontakt na přítele přátel. Zní to jak z Kmotra, ale o tom to tak trochu je - abyste se dostali do centra dění, chce to trochu důvtipu a spojit se s lidmi, co už jsou na místě.
Postupně se ukazuje, že seafront podium vůbec není u moře, ale u King Abdulaziz Centre for World Culture, zhruba 15 kilometrů od centra Dammamu směrem do vnitrozemí. Postupně se dostáváme ke všem důležitým informacím. Teď ale, jak se dostat na místo, když podle satelitu jde o oplocený areál.
Opět zasahuje štěstěna. Přímo před hotelem potkáváme borce z Lotyšska, který jezdí na Dakar už leta a říká, že pojede s náma. My zaplatíme tágo, on nás tam zkusí dostat. Já si k tomu beru firemní tričko s českou vlajkou na rameni. Za chvíli jsme u Assistance Entrance a nás nový kamoš se ukazuje jako mistr drzé průbojnosti. Tahle šaškárna nám nějakou záhadou na hlavní kontrole projde. A pak ještě asi třikrát v obdobném duchu. Je 15. ledna 11:30 a my jsme přímo pod podiem, zatímco přijíždějí první motorky. Hned mezi prvními přijíždí český závodník Jan Brabec.
Paralelně jsem v kontaktu s vícero dobrodruhy včetně Honzy, který se do areálu dostal tak, že jel za obytňákem jednoho z týmů a řekl, že k nim patří. Pravda, dost možná jsme jako civilové prostě jen tolerováni, zatímco je nám dopřán dobrý pocit z toho, že jsme se někam dostali. Koneckonců klasických diváků je tu málo a sekuriťáků spousta.
Postupně přijíždějí další motorky, dále buginy, automobilové speciály a kamiony. Mezi tím vším je poměrně hodně Čechů a českých vlajek. Kolem je cítit euforie, protože, kdo sem dojel, je svým způsobem vítězem.
Trochu stranou je jen Dakar Classic, kde jela i upravená Škoda 130 nebo Porsche 911. Kdo nedorazil před polednem, mohl je minout úplně.
Celá show má trvat až do pozdní noci. Nám ale stačí, že postupně vidíme triumfální příjezd téměř všech účastníků a zblízka si můžeme prohlídnout jak Tatrovky, tak Sebastiena Loeba v jeho speciálu, jenž skončil druhý více jak hodinu za Nasserem z Kataru, který má pověst nejlepšího závodníka v dunách.
Určitým bonusem pak může být prohlídka samotného areálu King Abdulaziz Centre for World Culture postaveného v roce 2017. Součástí komplexu je muzeum, knihovna, kino, divadlo a restaurace. Vše volně přístupné. Kudy se do komplexu dalo dostat, se bohužel dozvíme od spoludobrodruha Honzy až o dva dny později v letadle do Vídně. Přesto i zvenčí je, tak jako spousta jiných komplexů v Perském zálivu, na první pohled vidět, že rozpočet nebyl limitujícím faktorem.
Těsně před odchodem si odchytíme děvče s českou vlajkou. Ptám se, jestli mi ji půjčí a jestli nás vyfotí. V chumlu lidí pobíhajících kolem to zrovna není výstavní fotka, ale i to se počítá.
Odcházíme při západu Slunce. Viděli jsme finále Rally Dakar a že jsme se dostali do centra dění je svým způsobem souhra náhod, ke které velkou měrou přispěla pomoc těch, co byli součástí dění na místě. Díky za to.
Příště se zaměřím na samotnou Saúdskou Arábii. Protože, co si budem, Rally Dakar je v kontextu této země tak trochu bublinou.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Prodej stavebního pozemku v malebné obci Bříství u Prahy
Bříství, okres Nymburk
4 945 000 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 14,84
- Průměrná čtenost 648x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.