Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni
Noc ve výšce nad 4000 metrů není napoprvé úplně lahoda ani po solidní aklimatizaci v San Pedru. Tak trochu se dusíte. A občas vás to vzbudí. Ale nebojte, zhruba za 3 až 4 dny se aklimatizujete i na 4000 metrů, jen je potřeba předejít iluzi, že pak budete běhat po kopcích jak laňka.
Co si představit pod pojmem “slaný hotel”? Postavený je primárně z velkých kvádrů z místních hornin plných soli. Samozřejmě to není čistá sůl, byť té je jako dekorace kolem spousta, přesto pokud si chce osolit vajíčka, můžete odhrnout ubrus a špetku si nabrat.
Ze slaných kamenů jsou i nosné zdi. Výjimku tvoří jen koupena a kuchyně, tam by to bylo trochu nepraktické.
I výzdoba je poněkud netradiční. Omar, pan řidič, si všimne toho, že mě zaujal vycpaný pásovec na recepci. Začne mě přesvědčovat o tom, že ho nejen vycpávají, ale občas i vydlabají a udělají si z něj mandolínu. Fotku pásovce z recepce raději přikládat nebudu.
Přesto dlužno dodat, že Omar je frajer. Jeho Land Cruiser slouží už dobrých 20 let, má lehce puklé čelní okno, ale to nevadí. Nevím, kolik má najeto, a i kdybych viděl co ukazuje, beztak by to bylo fuk, protože rychlost neukazuje. Omar jezdí pouští na pána. Těžko někde hledat jakékoli orientační body, přesto on jede úplně zpaměti a to mnohdy naprosto antiintuitivními cestami.
Navíc, kdo někdy jezdil off-road, ví, že je to těžší než vypadá a že i poměrně těžký terén vypadá na fotce jako lala. V poušti altiplana není pro řidiče ani vteřina na odpočinek, snad jen s výjimkou průjezdu vesnicí Chico.
Ale zpátky k túře. První zastávkou dne je Italia Perdida, skalní uskupení, které se z ničeho zjevuje uprostřed polopouště.
Druhý den je ve volnějším tempu, a tak je poprvé i více času na skupinové fotky.
.. na exhibiční fotky, i na “making of” fotky exhibičních fotek.
Jedeme dál a dál severně a zeleně přibývá. Objevují se jezera, traviny i fauna, která není úplně typická pro tyto končiny.
Kousek před první větší cestou odbočujeme na Canón de Anaconda. Ten v lecčem připomíná scenérie ze známějšího a dostupnějšího Národního Parku Torotoro. Až na to, že tu jsme sami.
Jak se blížíme Uyuni, objevují se lány quinoi, která je ze všech zemědělských plodin pěstovaných po světě tou, která se pěstuje v nejvyšší nadmořské výšce. Bolivijci tu svoji považují za nejkvalitnější na světě. Je jí asi 7 odrůd, které se rozlišují barevně. Někdy rozlišovací barva reflektuje skutečnou barvu (černá, bílá, žlutá, růžová) někdy ne (například modrá).
Přibývají i lamy. Enrique říká, že rozlišují 3 druhy: Vikuňa s podlouhlou hlavou a subtilnější postavou je divočejší, lama a alpaka jsou si na první pohled podobné - obě jsou chundelaté a zavalité, ale lama je celkově mohutnější a má oproti tělu delší krk a uši ve srovnání s alpakou.
Den končí u Salar de Uyuni. Ještě předtím máme po nějaké době kontakt s civilizací a hned se nabízí příležitost ochutnat pivo. Mají pivo z koky, quinoi a kaktusu. Pro ten zážitek to stojí za to zkusit. Přesto, upřímně, jen pivo z quinoi sneslo přisnější měřítka.
Den končí na hranici Salar de Uyuni, největší solné pláně na světě. Tam se máme vydat na druhý den, na úsvit. O tom příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Prodej byt 3+1, 88m2, Černá v Pošumaví, Bližná
Černá v Pošumaví - Bližná, okres Český Krumlov
2 780 000 Kč
- Počet článků 140
- Celková karma 14,53
- Průměrná čtenost 634x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.