Turecko autem: 11. díl - Až na konec Turecka
Z Dogubayazitu mám namířeno k Vanskému jezeru. Když odjíždím z města, lije jak z konve a není snadné si představit, že by se to na příštích kilometrech mělo zlepšit. Tím spíš, že k Vanskému jezeru vede cesta přes průsmyk ve výšce více než 2 500 metrů.
Počasí, co mě čeká v průsmyku, se těžko popisuje. Je to něco jako “řídká vichřice”. Kolem mě se honí mraky takovým způsobem, že můžu pozorovat, jak mě předbíhají nebo jim naopak ujíždím. Silnice je typicky tureckým megalomanským projektem, kolem je spousta zeleně a skal, ale taky spousta vybagrované zeminy, ploty, elektrické vedení a v nejvyšším bodě i opuštěný checkpoint. Jsou čtyři nad nulou, kdo by tu chtěl okounět.
O tomhle zapomenutém kraji se toho v průvodcích moc nedočtete. V Lonely Planet je větší zmínka jen tak akorát o Hoşap Kalesi, pevnosti jihovýchodně od Vanu. Když se za průsmykem spraví počasí, rozhodnu se k pevnosti vydat. Ne po hlavní silnici, ale nejkratší cestou, po těch vedlejších. A tady začíná ta pravá show. Z toho, co jsem na této 140 kilometrové (více či méně) silnici viděl, se těžko vybírají nejlepší fotky. Co pár kilometrů se krajina mění.
Tahle epopej končí ve vesnici Hoşap, které dominuje zmíněná pevnost, která je, jako každé místo tohoto typu v této části Turecka, zabrána armádou.
Zastavuju, porozhlížím se a dumám, co dál. Po “konzultaci” s Tripadvisorem se vydávám ještě dále směrem ke konci Turecka. Míst k navštívení je celá řada, ač se o nich skoro nikde nedočtete, a páteřní infrastruktura je vyspělá.
Na konci Turecka najdete opuštěná místa, které se podobají slavným turistickým cílům. A tak můžete narazit na nabídku výletu na Vanakkale (travertinové skály podobné Pamukkale), do Vandokye (po vzoru Kapadokie) nebo k opuštěným klášterům. Bohužel až moc pozdě se dozvídám o těchto tipech, obvykle vyvěšených v hotelech.
Ale “Vanakkale” je i v Tripadvisoru. To mi neuteče. Není vůbec snadné se k travertinovým kaskádám (37.8372414N, 43.9497986E) dostat. Od hlavní silnice je třeba jet asi 20 kilometrů po prašné klikaté cestě. Cesta nevede ale až ke kaskádám. Je potřeba auto nechat u jednoho z několika výklenků a pěšky slézt do hlubokého údolí. Nadmořská výška je okolo 2 200 metrů, kopce jsou strmé a možná si nakonec řeknete, že samo Vanakkale není zase takovej odvaz. Mně tomu dojmu možná příspělo, že zrovna v tu chvíli se počasí zhoršilo.
Jenže tady nejsou v hlavní roli ani tak travertinové kaskády, jako jejich okolí. S takto divokou a opuštěnou krajinou jsem se jinde v Turecku nesetkal. Nikde nikdo, zatímco příroda hraje všemi barvami a za každou zatáčkou se krajina mění.
Protože je hodina už pokročilá, rozhoduji se, že budu nocovat ve městě Yüksekova, v tom snad nejvýchodnějším a nejzapadlejším městě v Turecku, které si lze představit, městě, které je na podobném poledníku jako Bagdád nebo Tbilisi, východněji než celá Sýrie, ve městě s pohnutou historií.
Tam na druhý den začne můj návrat zpět do České republiky.
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
Dům 2+1 se šenkem a saunou
Újezd, okres Domažlice
2 800 000 Kč
- Počet článků 140
- Celková karma 14,53
- Průměrná čtenost 634x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.