Riga jako kulinářská destinace
Po prvním projasněném dopoledni přichází vánice. V tom se nedá venku chodit dlouho. Je 11 a my zasyčíme do baru Black Magic, který se specializuje na Black Balsam, likér s 45% alkoholu, který se bere za největší lotyšskou specialitu. Pije se samostatně, jako součást kávy, čaje, zmrzliny, dezertu z žitného chleba, rve se prostě všude, kam to jde.
Za pár chvil jsme v Neiburgs Restaurant. Tak trochu nóbl podnik má vynikajícího lososa, ale co spíš utkví, je víno. Abavas Solaris sice stojí ranec, ale je to nejseverněji pěstované víno na světě, což jasně deklaruje etiketa, na níž je velkým písmem napsáno 57°N. Suché bílé má něco do sebe a možná, že i tady chutná za 25 euro lépe s vědomím, že lokální víno je v Lotyšsku specialitou.
O něco usedleji o den později působí litevská restaurace Milda. Litevci jsou zatížení na brambory a největší specialitou podniku jsou zapečené brambory se špekem přelité smetanou. Já jsem bezlaktózový a tak mě obšťastní litevské pelmeně.
Jestli ale pro něco mám osobně slabost, jsou to ryby. Na ulici Dzimavru Iela nacházíme takřka kulinářský ráj. Na padesáti metrech jsou tři podniky, které opravdu utkví. Začínáme v restauraci Victoria, která je podobně jako Neiburgs tak trochu posh. Po pohledu do lístku se omezíme jen na polévky, přesto i ta je velkolepým zážitkem.
Kousek dál je Zivlju Lete, kam se dostaneme až na druhý pokus, přičemž při tom prvním se rezervujeme na ten druhý. Ten večer je na pořadu dne jeseter, cilus gilberti na chřestu, tuňák a krevety. K tomu novozélandské víno.
A hned přes ulici je Unagi Inu s výtečným sushi a nejenom jím. Není to zrovna low-cost, protože stravovat se v centru Rigy, to je jako chodit po fancy podnicích v Praze. Na druhou stranu si říkáte, že zase tolik času na cestě netrávíte a až se vrátíte, můžete si zase upéct v troubě čtvrtku kuřete za třicet korun.
Jedeme dál. Co takhle lososí burger. Něco takového už jsem párkrát měl, ale v takové podobě jako v Street Fries Kitchen ještě ne. Prostě vzali dvacetidekový steak a hodili ho do housky se zeleninou a majonézou.
A pak je tu pivo. Navzdory dobrému dojmu z Two More Beers, nejsilnější vzpomínkou je Alus Celle. Pět piv na čepu a další zhruba stovka v láhvi. Jedno větší bizár než další. Pan vrchní mluví pěkně anglicky tak se ptám, čím to, že Lotyši mluví tak často dobře anglicky. Povídá, že neví, ale že on dělal 15 let v IT firmě se samýma Finama, tak mu nic jinýho nezbylo.
Ptám se, jestli má něco k snědku. On, že ne, ale ať si klidně k němu objednám, že kolem jsou Mexikánci, Italové i Vietnamci. Domluvíme se, že u něj zanecháme batohy a jdeme k Mexičanům. Po sto metrech jsme v podniku Manana. Naplňuje se otřepané schéma - není to zrovna levné, ale jídlo je úchvatné.
Po pěti dnech v Lotyšsku se dá říct, že ani jednou jsme se v restauraci nesetkali s jídlem, které by bylo průměrné, natožpak špatné. Pravda, cílili jsme vysoko, přesto, vše předčilo očekávání a z našeho pobytu se stala neskutečná hostina.
Ale nebylo to jen o Rize. Příště o jednodenních výletech z Rigy.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Jan Vaverka
Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu
Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.
Jan Vaverka
Bolívie - 4. díl: Noc na Salar de Uyuni
Dva dny po úplňku už můžete vidět těchto šířkách astronomickou noc bez Měsíce krátce po setmění. I proto v Uyuni zůstáváme. Abychom se na Salar ještě jednou vrátili po setmění.
Jan Vaverka
Bolívie - 3. díl: Den na Salar de Uyuni
Největší solná pláň světa. 10 500 kilometrů čtverečních, což je více než Korsika a Kypr nebo o jen trochu méně než Středočeský kraj. Tady strávíme skoro celý den. A pak i noc.
Jan Vaverka
Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni
Vesnice a slaný hotel byli trochu jako zjevení. Jestliže minule to bylo o poušti, živlech a kopcích v dáli, nyní se svět zazelená a objeví se skaliska.
Jan Vaverka
Bolívie - 1. díl: Vysokohorská pustina
Vysokohorská poušť, žádná civilizace, žádný asfalt, jen prázdnota. A v ní vulkány, jezera všech barev, gejzíry a bublající bahno. Co víc si přát?
Jan Vaverka
Chile - 6. díl: Na cestě do Bolívie
Je 7. listopadu ráno. Na druhý den máme vyrazit přes kopce do Bolívie. Než ale překročíme hranice, bude to ještě dobrodružství.
Jan Vaverka
Chile - 5. díl: Vysoko do hor
Na závěr našeho pobytu v Chile je potřeba otestovat, co s námi udělá nadmořská výška. A tak vyrážíme k Argentinským hranicím. Tentokrát už budou jezírka a vulkány.
Jan Vaverka
Chile - 4. díl: Do San Pedro de Atacama
San Pedro je oázou uprostřed pouště, která je turistickým centrem Atacamy. Odtud jsou na dostřel kaňony, jezírka, gejzíry i vulkány. My sem míříme i proto, že je branou do Bolívie.
Jan Vaverka
Chile - 3. díl: Astronomická observatoř Paranal
Uprostřed Atacamy, jednoho z nejsušších míst na planetě, je areál se čtyřmi obrovskými teleskopy, které jsou každou sobotu otevřeny veřejnosti. A taky se tu točila bondovka.
Jan Vaverka
Chile - 2. díl: Pan-American Highway
Nejdelší silnice světa vede z Patagonie až na Aljašku a je zároveň páteřní silnicí Chile. Vydáváme se ji blíže prozkoumat na naší cestě z Antofagasty na ESO Paranal. Alespoň z části.
Jan Vaverka
Chile - 1. díl: Na cestě na chilskou Atacamu
Stačilo pět hodin v letadle a jsme ze zelené Kolumbie na jednom z nejsušších míst planety. Přilétáme do chilské Antofagasty, která je ve srovnání s Kolumbií dost jiným světem.
Jan Vaverka
Kolumbie - 4. díl: Fine dining a káva
Kolumbie je 3. největším exportérem kávy na světě. A právě na druhé straně Nevado del Ruz je tzv. Zona Cafetera, odkud pochází ta nejkvalitnější. A taky je tu Manizales.
Jan Vaverka
Kolumbie - 3. díl: Přes kolumbijské hory
Autem do čtyř tisíc. A tam do termálů. U toho všude kolem zeleň. Počasí se mění lusknutím prstu. Silnice je ve výstavbě. Bude to dobrodružných 80 kilometrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 2. díl: Napříč Kolumbií
Vydáváme se na třídenní cestu směrem do Cali, kolem nejvyšších vrcholů Kolumbie. Bude to rozmanité, protože se budeme pohybovat rozmezí 4000 výškových metrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 1. díl: Cesta do Jižní Ameriky
Rozhodli jsme se vydat na 3 týdny do Jižní Ameriky. Kolumbie, Chile, Bolívie. Jsme na startu. Jak se dostat přes Atlantik do Bogoty? A jak se na místě zorientovat?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 136
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 653x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.