Kulinářský Bahrajn
Saudský diplomat Yad nám na naší krátké prohlidce doporučuje Haji Gahwa, podnik v blízkosti Bab Al Bahrain. Mají tu jednoduchá arabská kalorická jídla, která jsou postavená na symbolické dávce masa s vagonem rýže ve všech možných podobách. Jídla vyjdou zhruba na půl až dva a půl bahrajnského dináru, což působí trochu neobvykle v kontextu silné bahrajnské měny. Oběd je to královský, ale šíleně mastný, proto působí trochu výhružně, že tu nemají záchody, na druhou stranu má to tu kouzlo stravováku v zapadlé uličce.
Trochu z jiné kategorie je centrum The Avenues, což je obchodní centrum, skrze něž vede dlouhá zastřešená ulice. Jsou tu všechny druhy rychlého občerstvení, a to i takové, které moc nepotkáte (fast food tady má i Nutella), na druhou stranu si můžete ve Fish Lounge vybrat rybu s chladícího pultu, kterou vám následně udělají.
Později téhož dne jsme v Bahay Kubo, filipínském podniku v širším centru. Ptám se, co je jejich signature meal, servírka překvapí, když poví, že vepřové. Jeden by řek, že to se tu nedá ani koupit. Končím u sépií plněných zeleninovou směsí, které jsou překombinované a připálené. Inu každý den není posvícení a dojem aspoň zpraví filipínské závitky.
Je večer a my procházíme přistěhovaleckými čtvrtěmi, které jsem zmiňoval už minule. Po čichu je to tady jak v Kalkatě. Fastfoody střídají prodeje čerstvých ryb, ovoce a zeleniny. Oči by jedly, ale možná by pak tělo poskytlo promptně zpětnou vazbu a už tak mám pocit, že jsem si docela zahrával ve filipínské restauraci.
Po dlouhé vycházce dorazíme na hotel a rozhodneme se, že jdeme ještě na drink a druhou večeři. Vidím mojito a ptám se: Je to opravdové mojito? S rumem? Vrchní opakovaně přikyvuje. Přeci jen jsme v Bahrajnu. Sem jezdí Saúdové z Dammamu zapařit, když je přestane bavit abstinence. Samozřejmě je to nealko mojito a vrchní patrně ani nevěděl, čemu přikyvuje. Co se ale povedlo, je hummus s jehněčím a rozpečeným chlebem.
Reputaci si ale hotel spraví ráno na snídani. Jak je to na Blízkém východě zvykem je to festival sacharidů s minimem proteinů. S tím ale musíte v tomto regionu tak trochu počítat. Přesto je třeba ocenit rozmanitý výběr.
Celkový dojem je, že Bahrajn je takovým švédským stolem toho, co arabský poloostrov obvykle nabízí. Možná to není zrovna top destinace, přesto diverzita je obrovská.
Tímto končí mé vyprávění o 4 denní cestě na Arabský poloostrov. Dojem je možná trochu rozpačitý a otázek je více než odpovědí. Yad vyzdvihuje Omán, Dušo vyzdvihuje Jordánsko a západní pobřeží Saudské Arábie...a z letadla je skvělý výhled na Bagdád.
Asi to bude chtít ještě další prozkoumání.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Jan Vaverka
Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu
Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.
Jan Vaverka
Bolívie - 4. díl: Noc na Salar de Uyuni
Dva dny po úplňku už můžete vidět těchto šířkách astronomickou noc bez Měsíce krátce po setmění. I proto v Uyuni zůstáváme. Abychom se na Salar ještě jednou vrátili po setmění.
Jan Vaverka
Bolívie - 3. díl: Den na Salar de Uyuni
Největší solná pláň světa. 10 500 kilometrů čtverečních, což je více než Korsika a Kypr nebo o jen trochu méně než Středočeský kraj. Tady strávíme skoro celý den. A pak i noc.
Jan Vaverka
Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni
Vesnice a slaný hotel byli trochu jako zjevení. Jestliže minule to bylo o poušti, živlech a kopcích v dáli, nyní se svět zazelená a objeví se skaliska.
Jan Vaverka
Bolívie - 1. díl: Vysokohorská pustina
Vysokohorská poušť, žádná civilizace, žádný asfalt, jen prázdnota. A v ní vulkány, jezera všech barev, gejzíry a bublající bahno. Co víc si přát?
Jan Vaverka
Chile - 6. díl: Na cestě do Bolívie
Je 7. listopadu ráno. Na druhý den máme vyrazit přes kopce do Bolívie. Než ale překročíme hranice, bude to ještě dobrodružství.
Jan Vaverka
Chile - 5. díl: Vysoko do hor
Na závěr našeho pobytu v Chile je potřeba otestovat, co s námi udělá nadmořská výška. A tak vyrážíme k Argentinským hranicím. Tentokrát už budou jezírka a vulkány.
Jan Vaverka
Chile - 4. díl: Do San Pedro de Atacama
San Pedro je oázou uprostřed pouště, která je turistickým centrem Atacamy. Odtud jsou na dostřel kaňony, jezírka, gejzíry i vulkány. My sem míříme i proto, že je branou do Bolívie.
Jan Vaverka
Chile - 3. díl: Astronomická observatoř Paranal
Uprostřed Atacamy, jednoho z nejsušších míst na planetě, je areál se čtyřmi obrovskými teleskopy, které jsou každou sobotu otevřeny veřejnosti. A taky se tu točila bondovka.
Jan Vaverka
Chile - 2. díl: Pan-American Highway
Nejdelší silnice světa vede z Patagonie až na Aljašku a je zároveň páteřní silnicí Chile. Vydáváme se ji blíže prozkoumat na naší cestě z Antofagasty na ESO Paranal. Alespoň z části.
Jan Vaverka
Chile - 1. díl: Na cestě na chilskou Atacamu
Stačilo pět hodin v letadle a jsme ze zelené Kolumbie na jednom z nejsušších míst planety. Přilétáme do chilské Antofagasty, která je ve srovnání s Kolumbií dost jiným světem.
Jan Vaverka
Kolumbie - 4. díl: Fine dining a káva
Kolumbie je 3. největším exportérem kávy na světě. A právě na druhé straně Nevado del Ruz je tzv. Zona Cafetera, odkud pochází ta nejkvalitnější. A taky je tu Manizales.
Jan Vaverka
Kolumbie - 3. díl: Přes kolumbijské hory
Autem do čtyř tisíc. A tam do termálů. U toho všude kolem zeleň. Počasí se mění lusknutím prstu. Silnice je ve výstavbě. Bude to dobrodružných 80 kilometrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 2. díl: Napříč Kolumbií
Vydáváme se na třídenní cestu směrem do Cali, kolem nejvyšších vrcholů Kolumbie. Bude to rozmanité, protože se budeme pohybovat rozmezí 4000 výškových metrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 1. díl: Cesta do Jižní Ameriky
Rozhodli jsme se vydat na 3 týdny do Jižní Ameriky. Kolumbie, Chile, Bolívie. Jsme na startu. Jak se dostat přes Atlantik do Bogoty? A jak se na místě zorientovat?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 136
- Celková karma 14,69
- Průměrná čtenost 653x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.