Jak na finále Rally Dakar?
Rally Dakar je monstr akce. Už léta se nejezdí z Paříže do Dakaru, jde spíše o brand, a tak se závodí tam, kde to umožňuje bezpečnost, infrastruktura, místňáci a sama krajina. V minulé dekádě se závodilo v Jižní Americe, od roku 2020 se jezdí po Saudské Arábii. O Rally a o české stopě toho bylo napsáno mnoho. Jak je to ale s tou diváckou rovinou?
Už na první dobrou je znát, že Rally Dakar není moc stavěna na diváky v místě dění - je to závod dlouhý několik tisíc kilometrů, ale na rozdíl třeba od Tour de France vede velice nekompromisním terénem, trasou, která vede z velké části stovky kilometrů od měst. I proto naprostá většina účastníků je nějakým způsobem zapojena do samotného závodění nebo je součástí té televizní, resp. mediální části závodu. Abyste se dostali do skutečného dění jako diváci, musíte být opravdoví nadšenci nebo musíte mít pořádný balík peněz. Optimálně obojí…nebo se jedete podívat jen na finále.
V tomto kontextu zní 100 euro za zpáteční letenku do milionového Dammamu na pobřeží Perského zálivu trochu bláznivě. Koneckonců i roční multientry visa do Saudské Arábie stojí víc, zhruba 140 dolarů. My kupujeme letenky tak trochu naslepo s tím, že to nějak dopadne, že instrukce najdeme na internetu nebo tak něco. Jsme tři. Jeden z nás je prvotřídní nadšenec.
Jenže Rally Dakar je primárně televizní show. Kouknu na oficiální stránky a vidím, že poslední etapa končí na seafront podiu v Dammamu. Tečka. Píšu do fanouškovských skupin a setkávám se s pochopením, respektive jsou i jiní, které by podobné informace zajímaly. Průlom nastane až když dostanu kontakt na přítele přátel. Zní to jak z Kmotra, ale o tom to tak trochu je - abyste se dostali do centra dění, chce to trochu důvtipu a spojit se s lidmi, co už jsou na místě.
Postupně se ukazuje, že seafront podium vůbec není u moře, ale u King Abdulaziz Centre for World Culture, zhruba 15 kilometrů od centra Dammamu směrem do vnitrozemí. Postupně se dostáváme ke všem důležitým informacím. Teď ale, jak se dostat na místo, když podle satelitu jde o oplocený areál.
Opět zasahuje štěstěna. Přímo před hotelem potkáváme borce z Lotyšska, který jezdí na Dakar už leta a říká, že pojede s náma. My zaplatíme tágo, on nás tam zkusí dostat. Já si k tomu beru firemní tričko s českou vlajkou na rameni. Za chvíli jsme u Assistance Entrance a nás nový kamoš se ukazuje jako mistr drzé průbojnosti. Tahle šaškárna nám nějakou záhadou na hlavní kontrole projde. A pak ještě asi třikrát v obdobném duchu. Je 15. ledna 11:30 a my jsme přímo pod podiem, zatímco přijíždějí první motorky. Hned mezi prvními přijíždí český závodník Jan Brabec.
Paralelně jsem v kontaktu s vícero dobrodruhy včetně Honzy, který se do areálu dostal tak, že jel za obytňákem jednoho z týmů a řekl, že k nim patří. Pravda, dost možná jsme jako civilové prostě jen tolerováni, zatímco je nám dopřán dobrý pocit z toho, že jsme se někam dostali. Koneckonců klasických diváků je tu málo a sekuriťáků spousta.
Postupně přijíždějí další motorky, dále buginy, automobilové speciály a kamiony. Mezi tím vším je poměrně hodně Čechů a českých vlajek. Kolem je cítit euforie, protože, kdo sem dojel, je svým způsobem vítězem.
Trochu stranou je jen Dakar Classic, kde jela i upravená Škoda 130 nebo Porsche 911. Kdo nedorazil před polednem, mohl je minout úplně.
Celá show má trvat až do pozdní noci. Nám ale stačí, že postupně vidíme triumfální příjezd téměř všech účastníků a zblízka si můžeme prohlídnout jak Tatrovky, tak Sebastiena Loeba v jeho speciálu, jenž skončil druhý více jak hodinu za Nasserem z Kataru, který má pověst nejlepšího závodníka v dunách.
Určitým bonusem pak může být prohlídka samotného areálu King Abdulaziz Centre for World Culture postaveného v roce 2017. Součástí komplexu je muzeum, knihovna, kino, divadlo a restaurace. Vše volně přístupné. Kudy se do komplexu dalo dostat, se bohužel dozvíme od spoludobrodruha Honzy až o dva dny později v letadle do Vídně. Přesto i zvenčí je, tak jako spousta jiných komplexů v Perském zálivu, na první pohled vidět, že rozpočet nebyl limitujícím faktorem.
Těsně před odchodem si odchytíme děvče s českou vlajkou. Ptám se, jestli mi ji půjčí a jestli nás vyfotí. V chumlu lidí pobíhajících kolem to zrovna není výstavní fotka, ale i to se počítá.
Odcházíme při západu Slunce. Viděli jsme finále Rally Dakar a že jsme se dostali do centra dění je svým způsobem souhra náhod, ke které velkou měrou přispěla pomoc těch, co byli součástí dění na místě. Díky za to.
Příště se zaměřím na samotnou Saúdskou Arábii. Protože, co si budem, Rally Dakar je v kontextu této země tak trochu bublinou.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Jan Vaverka
Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu
Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.
Jan Vaverka
Bolívie - 4. díl: Noc na Salar de Uyuni
Dva dny po úplňku už můžete vidět těchto šířkách astronomickou noc bez Měsíce krátce po setmění. I proto v Uyuni zůstáváme. Abychom se na Salar ještě jednou vrátili po setmění.
Jan Vaverka
Bolívie - 3. díl: Den na Salar de Uyuni
Největší solná pláň světa. 10 500 kilometrů čtverečních, což je více než Korsika a Kypr nebo o jen trochu méně než Středočeský kraj. Tady strávíme skoro celý den. A pak i noc.
Jan Vaverka
Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni
Vesnice a slaný hotel byli trochu jako zjevení. Jestliže minule to bylo o poušti, živlech a kopcích v dáli, nyní se svět zazelená a objeví se skaliska.
Jan Vaverka
Bolívie - 1. díl: Vysokohorská pustina
Vysokohorská poušť, žádná civilizace, žádný asfalt, jen prázdnota. A v ní vulkány, jezera všech barev, gejzíry a bublající bahno. Co víc si přát?
Jan Vaverka
Chile - 6. díl: Na cestě do Bolívie
Je 7. listopadu ráno. Na druhý den máme vyrazit přes kopce do Bolívie. Než ale překročíme hranice, bude to ještě dobrodružství.
Jan Vaverka
Chile - 5. díl: Vysoko do hor
Na závěr našeho pobytu v Chile je potřeba otestovat, co s námi udělá nadmořská výška. A tak vyrážíme k Argentinským hranicím. Tentokrát už budou jezírka a vulkány.
Jan Vaverka
Chile - 4. díl: Do San Pedro de Atacama
San Pedro je oázou uprostřed pouště, která je turistickým centrem Atacamy. Odtud jsou na dostřel kaňony, jezírka, gejzíry i vulkány. My sem míříme i proto, že je branou do Bolívie.
Jan Vaverka
Chile - 3. díl: Astronomická observatoř Paranal
Uprostřed Atacamy, jednoho z nejsušších míst na planetě, je areál se čtyřmi obrovskými teleskopy, které jsou každou sobotu otevřeny veřejnosti. A taky se tu točila bondovka.
Jan Vaverka
Chile - 2. díl: Pan-American Highway
Nejdelší silnice světa vede z Patagonie až na Aljašku a je zároveň páteřní silnicí Chile. Vydáváme se ji blíže prozkoumat na naší cestě z Antofagasty na ESO Paranal. Alespoň z části.
Jan Vaverka
Chile - 1. díl: Na cestě na chilskou Atacamu
Stačilo pět hodin v letadle a jsme ze zelené Kolumbie na jednom z nejsušších míst planety. Přilétáme do chilské Antofagasty, která je ve srovnání s Kolumbií dost jiným světem.
Jan Vaverka
Kolumbie - 4. díl: Fine dining a káva
Kolumbie je 3. největším exportérem kávy na světě. A právě na druhé straně Nevado del Ruz je tzv. Zona Cafetera, odkud pochází ta nejkvalitnější. A taky je tu Manizales.
Jan Vaverka
Kolumbie - 3. díl: Přes kolumbijské hory
Autem do čtyř tisíc. A tam do termálů. U toho všude kolem zeleň. Počasí se mění lusknutím prstu. Silnice je ve výstavbě. Bude to dobrodružných 80 kilometrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 2. díl: Napříč Kolumbií
Vydáváme se na třídenní cestu směrem do Cali, kolem nejvyšších vrcholů Kolumbie. Bude to rozmanité, protože se budeme pohybovat rozmezí 4000 výškových metrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 1. díl: Cesta do Jižní Ameriky
Rozhodli jsme se vydat na 3 týdny do Jižní Ameriky. Kolumbie, Chile, Bolívie. Jsme na startu. Jak se dostat přes Atlantik do Bogoty? A jak se na místě zorientovat?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 136
- Celková karma 14,88
- Průměrná čtenost 653x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.