Silvestrovská Černá Hora - 3. díl: Boka Kotorská
Boka Kotorská, fjord, co není fjordem, protože nevznikl působením ledovců, je kýč, jak bič i v prosinci, bez turistů a se Sluncem nízko nad obzorem. A Kotor, středověké město obehnané hradbami po vzoru Dubrovníku nebo Splitu, to jen korunuje.
Přijíždíme večer a ubytováváme se v hotýlku v budově z 16. století. Parkování zajištěno není, ale to nevadí, není to problém takhle v prosinci.
Kotor nemá hradby jen kolem historického centra, cimbuří se rozbíhá i do svahu, což nám dává příležitost se podívat na město v noci.
A nejen na město (můj Canon G9X občas umí ohromit na kompakt nebývale dospělými fotkami).
Kotor má bohatou historii, během níž byl po dlouhou dobu samostatným městským státem, nicméně z důvodu ohrožení Osmany vstoupil později pod ochranu Benátek. Vládci Kotoru se od té doby měnili spoustakrát, ale jak místní rádi říkají, nikdy nebyl Kotor dobyt, i ti Němci v roce 1944 nakonec prostě odtáhli.
Prohlídka historického Kotoru zabere pár desítek minut. Je to takový Dubrovnik na omezeném prostoru a bez zbytečných kudrlinek. Naše další kroky míří do Perastu. Perast je kouzelné město v místech, kde se Boka Kotorská otevírá k Tivatskému zálivu, což mu historicky dávalo strategický význam a Perast svého času pomáhal Benátkám Kotor ovládnout. Perastu dominuje kostel sv. Nikoly, toho času zavřený, a dvojice ostrovů v zátoce.
Dvěma ostrovy jsou benediktinský klášter sv. Jiří, který není dlouhodobě přístupný, a Gospa od Škrpjela s kostelem sv. Marie, který je naopak turistickým tahákem, kam se táhnou ve velkém turisté. My tu ale davy turistů nepotkáváme, ač je počasí více než výtečné.
Oba ostrovy jsou napůl umělé - vznikly okolo osamocených útesů, kolem nichž místní nabalovali trámy a kamení tak dlouho až tu mohly vzniknout kaple. Dle průvodce je i interiér kostela sv. Marie uměleckým dílem, nicméně my nemáme moc možnost si ho prohlédnout, protože tu právě probíhá mše. Nejsilnější dojem tak zanechávají výhledy na Boku Kotorskou a kopce kolem.
Trochu z jiné kategorie je pevnost Vrmac z 1. světové války, která se nachází mezi Kotorem a Tivatem, kam příjíždíme při pozdním odpoledni. Po balkánsku je zde vše přístupné a bez anglických popisků.
Procházíme potemnělými a rozpadajícími se interiéry až na střechu. I v kontextu balkánu působí místo trochu strašidelně a to i proto, že na rozdíl od celé řady podobných míst, například v Albánii, je opuštěno mnohem déle. Na střeše budovy, kde už bují zeleň, si připadáte spíše jako na otevřené pláni, než jako na vrcholu zanedbané budovy.
Kam na jídlo?
Královskou hostinu nám dopřáli v restauraci Conte v Perastu. Byl to klasický mix seafood zkombinovaný s catch of the day s výborným vínem Krstač k tomu.
Poslední večeří roku se stává velkorysá hostina v Pescateria Dekaderon. Dáváme se na čerstvé kalamáry a blue steak z tuňáka. Jako desert překvapivě dobré místní pivo Mamut. Tak končí náš rok, tedy alespoň po té kulinářské stránce.
Na novoroční oslavu míříme opět na hradby nad městem. Nejsme svědky otevřeného ohňostroje tak, jako na spoustě jiných míst, i tak je to pěkná světelná show z vyvýšeného místa nad hlubokým zálivem.
Na další den je na řadě cesta do hor. O té příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Podvodník prodával falešné vstupenky na koncerty i sport, naletělo mu 500 lidí
Falešné vstupenky na kulturní a sportovní akce nabízel na internetu muž z Uherskohradišťska, který...
V kontejneru vzplála stará elektrobaterie, patrně kvůli technické závadě
Zřejmě závada na staré elektrobaterii způsobila páteční požár kontejneru na skladování...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Prodej komerčního pozemku, 3142 m2, Záhoří
Záhoří - Horní Záhoří, okres Písek
4 150 000 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 14,49
- Průměrná čtenost 648x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.