Silvestrovská Černá Hora - 2. díl: Z Cetinje do Kotoru
Otec moderního Černohorského národa Petar II. Petrović Njegoš (1813 - 1851) jednou prý dostal otázku, jak dlouho trvá cesta z Kotoru do Cetinje. Podle legendy odpověděl: “Příteli pět hodin, nepříteli celý život.” Vůdce, který měl údajně 203 centimetrů (černohorci jsou známí svými statnými postavami), je pro místní modlou. Byl nejen vůdcem národa v době bojů proti Turkům, byl i básníkem a dramatikem, který je oceňován jako jeden z nejlepších srbsky píšících autorů vůbec. Vysoko nad Cetinje v Národním parku Lovćen stojí jeho pompézní mauzoleum na vrcholu kopce, které je ale v zimě, a tedy i pro nás, uzavřeno.
V samotném Cetinje je cítit vznešená atmosféra. S patnácti tisíci obyvateli je to vlastně maloměsto, a tak je koncentrace významných budov na hlavní třídě svým způsobem ohromující. Kam se podíváte je bývalá (nebo současná) ambasáda. Na bývalé ruské ambasádě je umělecká akademie, na italské je univerzitní knihovna, z turecké ambasády je divadelní škola a z bulharské je restaurace.
Dominantou města je Cetinjský klášter, který je skrčený pod skálou a jako správný významný klášter má svoji bizarní relikvii, v tomto případě mumifikovanou ruku sv. Jana Křtitele a úlomek Kristova kříže.
Ale Cetinje není jen o církevních památkách a kráse architektury pozdního 19. století. Je třeba mít na paměti, že Černá Hora měla pohnuté dějiny. Středověký most v Rijeka Crnojevića (z minulého dílu) se mimo jiné proslavil tím, že z něj vešeli oběšence. Vrch nad klášterem byl zase místem, kde se vystavovali hlavy padlých Turků.
V sousedství kláštera je pevnost Biljarda postavená pro Petara II., v níž je mimo jiné vystavena detailní reliéfní mapa Černé Hory, kterou si rakouští okupanti nechali vytvořit za 1. světové války. Ať chcete či ne, pohnuté dějiny vás v různých podobách provázejí po Černé Hoře všude. Bylo to Černohorské království, co bylo u počátku 1. Balkánské války a vzniku Balkánského svazu. Důsledkem války bylo nejen vyhnání Turků z Balkánu, ale v konečném důsledku i posílení vlivu Rakouska-Uherska a Německa na Balkáně a to už jsme kousek od Sarajevského atentátu a ztráty suverenity Černé Hory.
Muzea v Cetinje dávají určitě příležitost všechny tyto souvislosti nasát. Bohužel pro nás je prosinec a vše mimo kaple kláštera je pozavírané.
Ale co si budem, nejen prohlížením památek je člověk živ. Ze všech příležitosti k posezení vybíráme Restaurant Cetinje s autentickými jídly a královskými porcemi.
Možná je přesnější říct, že s absurdně velkými porcemi. Po překonání postgastrální demence je čas vyrazit do Kotoru.
Dostat se do Kotoru znamená projet nádhernou cestu skrz Národní park Lovćen. To nelze než doporučit a to přesto, že v zimě nelze udělat odbočku k mauzoleu. Na konci této cesty na nás čekají (poprvé) doslova životní výhledy Boku Kotorskou.
Metr za metrem výhled trumfuje výhled. A tomu všemu přidávají podzimní barvy a zapadající Slunce.
Tyto výhledy jsou o to cennější s vědomím, že se nacházíme poblíž jednoho z nejdeštivějšího míst v celé Evropě.
Tisíc metrů pod námi je Kotor. O něm v dalším díle.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
- Počet článků 136
- Celková karma 15,19
- Průměrná čtenost 653x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.