Kosovo - 4. díl: Přes hory do Prištiny
Prevallë nás vítá mrazivým ale polojasným ránem. Mraky se přelévají kolem dokola a před zimní sezónou je tu vyloženě mrtvo.
Přitom na pohled je to taková kosovská pseudosnobárna pro lufťáky z Prištiny a Prizrene, kde jsou malebné chatky a hotýlky, odkud se dá vyrážet na túry, ale na vyasfaltování parkoviště už peníze nezbyly.
Ještě o něco svéráznější je pak největší kosovské lyžařské středisko Brezovicë v sousedství. Tady už finance na vyasfaltování parkoviště byly a bylo jich hodně. Na druhou stranu na pohled to vypadá, že parkovací kapacity tu vysoce převyšují kapacity lyžařského střediska.
Nad obrovskými parkovacími plochami je lyžařské středisko, které působí trochu sešle, přesto má parametry solidní - sjezdovky má sice jen červené a černé, ale vleků a lanovek je 6 a lyžuje se do 2500 metrů.
Navíc z propagačních fotek, který je kolem plno, je vidět, že to tu vypadá zvláště půvabně, když vládne inverze. Ceníky jsou sice ještě nezaktualizované, nicméně ani loňských 18 eur za denní lyžování taky není úplně ranec.
Naše další kroky míří k Prištině. Po cestě jsou dvě zastávky. Tou první je jeskyně Gadima. Jeskyně je typickou balkánskou atrakcí - vše vypadá zavřené, v tom se zčistajasna objeví dáma která zasyčí za kasu a při otázce na vstupné z paměti náhodně vylosuje hodnotu, jenž není nijak závratná.
Typicky balkánsky působí i to, že jsme tu sami nebo že cesty mezi krápníky jsou, poněkud nekompromisně, vybetonovány.
Trochu z jiné kategorie je klášter Gračanica. Ortodoxní klášter v maloměstě za jižním okrajem Prištiny je zapsán na seznamu UNESCO a od Vysoki Dečani a Peće ho odlišuje především to, že si tu nepřipadáte jak na vojenské základně. Důvod je prostý - majoritu ve městě tvoří Srbové.
Monastýr je přímo v centru a v jeho středu je kostel, který působí subtilním přesto elegantním dojmem. Tak jako ve spoustě jiných ortodoxních kostelů se i tady těžko fotí a dost možná to do budoucna zakáží.
Den se chýlí ke konci a my míříme do Prištiny, podivné směsi brutalismu a moderny. O té příště.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Jan Vaverka
Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu
Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.
Jan Vaverka
Bolívie - 4. díl: Noc na Salar de Uyuni
Dva dny po úplňku už můžete vidět těchto šířkách astronomickou noc bez Měsíce krátce po setmění. I proto v Uyuni zůstáváme. Abychom se na Salar ještě jednou vrátili po setmění.
Jan Vaverka
Bolívie - 3. díl: Den na Salar de Uyuni
Největší solná pláň světa. 10 500 kilometrů čtverečních, což je více než Korsika a Kypr nebo o jen trochu méně než Středočeský kraj. Tady strávíme skoro celý den. A pak i noc.
Jan Vaverka
Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni
Vesnice a slaný hotel byli trochu jako zjevení. Jestliže minule to bylo o poušti, živlech a kopcích v dáli, nyní se svět zazelená a objeví se skaliska.
Jan Vaverka
Bolívie - 1. díl: Vysokohorská pustina
Vysokohorská poušť, žádná civilizace, žádný asfalt, jen prázdnota. A v ní vulkány, jezera všech barev, gejzíry a bublající bahno. Co víc si přát?
Jan Vaverka
Chile - 6. díl: Na cestě do Bolívie
Je 7. listopadu ráno. Na druhý den máme vyrazit přes kopce do Bolívie. Než ale překročíme hranice, bude to ještě dobrodružství.
Jan Vaverka
Chile - 5. díl: Vysoko do hor
Na závěr našeho pobytu v Chile je potřeba otestovat, co s námi udělá nadmořská výška. A tak vyrážíme k Argentinským hranicím. Tentokrát už budou jezírka a vulkány.
Jan Vaverka
Chile - 4. díl: Do San Pedro de Atacama
San Pedro je oázou uprostřed pouště, která je turistickým centrem Atacamy. Odtud jsou na dostřel kaňony, jezírka, gejzíry i vulkány. My sem míříme i proto, že je branou do Bolívie.
Jan Vaverka
Chile - 3. díl: Astronomická observatoř Paranal
Uprostřed Atacamy, jednoho z nejsušších míst na planetě, je areál se čtyřmi obrovskými teleskopy, které jsou každou sobotu otevřeny veřejnosti. A taky se tu točila bondovka.
Jan Vaverka
Chile - 2. díl: Pan-American Highway
Nejdelší silnice světa vede z Patagonie až na Aljašku a je zároveň páteřní silnicí Chile. Vydáváme se ji blíže prozkoumat na naší cestě z Antofagasty na ESO Paranal. Alespoň z části.
Jan Vaverka
Chile - 1. díl: Na cestě na chilskou Atacamu
Stačilo pět hodin v letadle a jsme ze zelené Kolumbie na jednom z nejsušších míst planety. Přilétáme do chilské Antofagasty, která je ve srovnání s Kolumbií dost jiným světem.
Jan Vaverka
Kolumbie - 4. díl: Fine dining a káva
Kolumbie je 3. největším exportérem kávy na světě. A právě na druhé straně Nevado del Ruz je tzv. Zona Cafetera, odkud pochází ta nejkvalitnější. A taky je tu Manizales.
Jan Vaverka
Kolumbie - 3. díl: Přes kolumbijské hory
Autem do čtyř tisíc. A tam do termálů. U toho všude kolem zeleň. Počasí se mění lusknutím prstu. Silnice je ve výstavbě. Bude to dobrodružných 80 kilometrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 2. díl: Napříč Kolumbií
Vydáváme se na třídenní cestu směrem do Cali, kolem nejvyšších vrcholů Kolumbie. Bude to rozmanité, protože se budeme pohybovat rozmezí 4000 výškových metrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 1. díl: Cesta do Jižní Ameriky
Rozhodli jsme se vydat na 3 týdny do Jižní Ameriky. Kolumbie, Chile, Bolívie. Jsme na startu. Jak se dostat přes Atlantik do Bogoty? A jak se na místě zorientovat?
Jan Vaverka
Mých TOP 10 restaurací
Srbsko se stalo v dubnu 2023 mým 50. suverénním státem, který jsem navštívil. Při té příležitosti jsem se rozhodl vypíchnout 10 svých nejoblíbenějších podniků z první padesátky navštívených zemí. Které to jsou?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 14,93
- Průměrná čtenost 658x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.