Letní Makedonie a Bulharsko - 2. díl: Sofie
Sofie má bohatou historii. První osídlení tu byla před 8 tisíci lety. Postupně se tu vystřídali Thrákové, Řekové a Římané, vyplenili ji Hunové a Gótové a na dlouho ovládli Turci. V roce 1925 komunisté spáchali v Sofii do té doby největší bombový útok, kdy odstřelili střechu kostela Sveta Nedelja mimo jiné ve snaze zabít cara Borise III. a představitele vlády. V troskách našlo smrt 213 lidí, car ale mezi nimi nebyl, podobně členové vlády. Měli totiž zpoždění.
Tento příběh se vypráví na free tours, ke kterým se můžete přidat jednou denně v 11 dopoledne. Na trase v užším centru se prochází nejstarší obnažené vykopávky (Pretorium) i náměstí, kolem něhož jsou rozprostřeny mešita, synagoga, římskokatolický kostel i řeckokatolický kostel. Místní jsou náležitě hrdí na to, že ze soukolí dějin vyšla Sofia jako město tolerance.
Hrdí jsou i na to, že Bulhaři dokázali za 2. světové války ochránit svoji židovskou komunitu. Bulhaři jsou totiž známi svoji nedochvilností a odkládáním, carovo přežití atentátu budiž příkladem. Za 2. světové války byli Bulhaři na straně Německa, které si u nich vynucovalo perzekucí židů. Bulhaři se neustále vymlouvali na to, že mají jiné starosti, a pak to a pak ono, a to tak dlouho, až začalo Třetí říší téct do bot.
Jako Češi jsme vnímali v Sofii podivný mix známého s orientální exotikou. Na jedné straně jsou tu mešity a minarety, osmanská architektura, pravoslavné kostely a římské vykopávky v centru města. Vedle toho jsou tu klasické brutalistické budovy a po ulicích jezdí české šaliny, především typ T6, které už mají dost možná za sebou kariéru v některém z měst ve Střední Evropě.
Zato kuchyně je tu typicky balkánská. Doporučuji navštívit Izbata Tavern, kde mají místní klasiky jako mleté maso ve vinných listech nebo zapékané houby s masem a se sýrem. K tomu všemu samozřejmé víno.
Sofie ale není jen o památkách v centru. Na periferii města je Bojanský kostel z 10. století, který je na seznamu UNESCO. Kostel je plný nádherných fresek, pečlivě udržovaných ve stabilizovaném prostředí. Je to krása na pohled, kterou nelze vyfotit (nesmí se to a prostor je tak stísněný, že by to dost dobře ani nešlo), kterou je jednoduše potřeba vidět a zažít.
Náš den v Sofii se chýlí ke konci. Mně to přesto nedá a jedeme se podívat pod vrchol masivu Vitosha. Sofie má totiž jednu výsadu - přímo z města vede lanovka do lyžařského střediska. Se svými 20 km sjezdovek to není velké středisko, nicméně sahá do výšky 2260 metrů a od konečné metra je to k patě lanovky jen 4 kilometry.
Je to trochu něco jiného než v Alpách, přesto podobně exkluzivní polohu žádná jiná metropole na světě nemá a to stojí za vypíchnutí. Autem se dá vyjet až k horní stanici lanovky, která vede z periferie města. Navzdory vzdálenosti jen 3 kilometry od okraje zástavby Sofie se dostavuje pocit, že už jsme v horách. Škoda jen, že není na město dobře vidět. Za vyhlídkou bychom museli vyjet až na úplný vrchol.
Další zastávkou je Bansko, kde má být od zítřka pěkně. O tom příště.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Ženu soudí za sex se psem i zneužívání syna a vnuka. Byla to terapie, hájí se
U Krajského soudu v Ústí nad Labem začalo projednávání případu dlouhodobého sexuálního zneužívání,...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Europoslanci prodloužili volný obchod s Ukrajinou, unijní farmáře více ochrání
Europoslanci schválili prodloužení volného obchodu s Ukrajinou, ovšem s kroky k vyšší ochraně...
Ředitelem Vojenského zpravodajství by mohl být Bartovský, nahradí Berouna
Novým ředitelem Vojenského zpravodajství (VZ) by mohl být Petr Bartovský. Kandidáta dnes na...
Protesty za Gazu zachvacují americké univerzity, policie masivně zatýká
Kolumbijská univerzita v pondělí kvůli demonstracím zavedla distanční výuku a na nedalekých...
Pokus o atentát na Pellegriniho, „psala“ ČTK. Do agentury se nabourali hackeři
Neznámý útočník umístil na zpravodajský web České tiskové kanceláře (ČTK) České noviny dvě lživé...
- Počet článků 136
- Celková karma 15,07
- Průměrná čtenost 653x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.