Arménie - 6. díl: Poklady na dosah z Jerevanu, část 2.
Zrovna Hovhannavank, u něhož jsem končil předchozí díl, není z těch, které byste našli na pohlednicích nebo seznamech zaručeně “must seen” atrakcí. Přitom tento klášter na hraně skalního ochozu snad ani nemůže mít pompéznější kulisu.
Nejstarší části kostela pocházejí z 5. století, další části byly dostavěny ve 13. století. Tak jako spousta klášterů, i tento byl několikrát pobořen v důsledku zemětřesení, nicméně obnova byla provedena velice šetrně, a tak má kostel svého ducha, čemuž pomáhá i to, že tu, patrně tak jako my, jen tak na někoho nenarazíte.
Úplně jiný je Geghard, náš další cíl. Geghard je památkou UNESCO a je naprostým protipólem Hovhannavanku - je před ním obří parkoviště, na němž se vybírá parkovné a panuje poloanarchie srovnatelná s Jerevanem. Nadto dost možná, tak jako my, budete k němu projíždět pomalu jedoucí kolonou na postupně renovované silnici. Co na tom, že na místním tankodromu by se dalo v Ladě uhánět třikrát rychleji, provoz to beztak neumožní.
Samotný Geghard je dost jiný než ostatní kláštery, a to především tím, že jde částečně o samostatnou stavbu a částečně je vytesaný do skály. Arméni považuji Geghard za nejkrásnější stavbu v zemi. Historie sahá až do 4. století a dle legendy vytesali křesťané chrám otvorem ve stropu vlastními rukama v průběhu 30 let. Specifickou atmosféru vyjímečného prostoru dokresluje navíc obrovská vlhkost. Zvláštní místo.
To o něco níže v údolí stojí další arménsky highlight - Garni. Chrám Garni je řeckou antickou stavbou z 1. nebo 2. století. Je to velice rozporuplná samostatně stojící budova, která na jednu stranu má kouzlo antických řeckých památek, na druhou stranu byla v roce 1679 zdemolována zemětřesením a na obnovu o 3 století později byly použity jak původní, tak nové kameny. Výsledkem je dojem, v němž se spojuje autenticita antického stavitelství s vizuální čistotou moderní repliky.
Nadto jde o místo veskrze fotogenické a pro svou dostupnost vyhledávané turisty. Podobně jako v Geghardu i tady potkáváme na arménské poměry davy lidí, a to přesto, že je zářijové úterý.
Jsou 4 odpoledne a nabízí se otázka, kam dál. Logicky volba padá na klášter Chor Virap. Doporučuje se jej sice navštívit spíše ráno, na druhou stranu odpolední návštěva nás může oprostit od davů turistů.
Překvapivě nejzajímavější na Chor Virapu je nakonec cesta k němu. Silnice z Garni působí dojmem, jako by ji dokončili včera a my jsme na ní úplně sami. Slunce už je níže a podzimní krajinu halí do nádherných barev.
Při příjezdu k Chor Virapu zjišťujeme, že jak zapadlo Slunce za Ararat, je příliš velké šero než aby se nám chtělo jít na kilometrovou túru ke klášteru. Chor Virap, místo zrodu arménského křesťanství prodchnuté historií plnou šílenství, tak necháváme na někdy příště a místo toho při západu Slunce míříme dál na jih.
Ararat nám na rozloučenou nabízí pompézní výhled při začínající noci a nám je tak jasné, že se sem určitě musíme vrátit, když ne v příštích dnech, tak někdy jindy.
Míříme do Areni, kraje vína, se suchým klimatem a bez světelného smogu. O tom příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Political, Cultural and Economic Affairs Assistant
Velvyslanectví Thajského království
Praha
nabízený plat:
34 310 - 39 458 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 14,87
- Průměrná čtenost 648x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.