Arménie - 4. díl: Jerevan jako kulinářský ráj

Divoké dějiny Arménie se podepsaly i na její kuchyni, v níž se arménské dědictví misí s perskými a tureckými vlivy. A právě Jerevan, se svým rozmanitým výběrem, dává prostor okusit od každého něco.

Když jsme v neděli večer dorazili z letiště do centra Jerevanu a ubytovali se ve slušném, přesto levném City Centre Hotel By Picnic (22 000 AMD pro dva se snídaní), nabízela se otázka, kam na večeři.

Obavy, že v nedělní večer bude město zet prázdnotou, se rychle rozplynuly. Město žilo a výběr byl obrovský. Tak trochu ještě ve středoevropském setupu padlo rozhodnutí: jdeme do minipivovaru.

Něco jako Dargett Craft Beer byste v Arménii, zemi proslavené vínem, úplně nečekali. Jde o první minipivovar v Jerevanu, který má pověst, jež na sebe přitahuje turisty i místní ze širého okolí. Na čepu je 18 piv, všechny místní produkce. 

A místní produkcí myslím místní doslova.

Nadto nabízí i ochutnávková prkénka po 1,5 deci, více čí méně svérázné koktejly a výbornou, byť ne úplně autentickou kuchyni. Rychle nám bylo jasné, že tady by se dalo strávit času hodně. Ale kvůli pivům, z nichž mě asi nejvíce, paradoxně, zaujal pilsner, na který jsem velice citlivý, jsme sem nepřijeli.

Den nato už jsme na oběd zamířili do tradičního arménského podniku s tradičním jménem Lavash. Lavash sám o sobě je tenký měkký chléb, se kterým se setkáte v Arménii na každém kroku. Restaurace Lavash, která draze jen vypadá, umožňuje okusit základní škálu arménských specialit, například dolma (plněné vinné listy), tzhvzhik (speciality z jehněčích jater a srdce) nebo všechny možné formy přípravy jehněčího, telecího nebo ryb. Moje volba padá na khurjin, což je de facto zamotaný lavash v němž je výborné podušené jehněčí na zelenině. V lecčem to svojí povahou připomíná dublinské stew, jen s tím rozdílem, že je z rozpadajícího se jehněčího

Zde by mohlo vyprávění o Jerevanských podnicích končit. Jenže souhra okolností tomu chtěla, že jsme si pobyt v Arménii prodloužili o 3 dny. Co k tomu vedlo popíši v jednom z dalších dílů. Tak či tak jsme tyto tři dny strávili v Jerevanu a měli možnost navštívit další podniky.

V pondělí nad ránem po složitém návratu do Jerevanu jsme při popíjení vína pod Kaskádami opět vytasili průvodce a začali debatovat, co navštívíme dál. Přímo přede mnou byla restaurace Wine Republic, v Brandtu notně vychvalovaná s tím, že není lepšího místa kam zajít na víno.

Podávají evropskou a asijskou kuchyni a nabídka se průběžně obměňuje - někdy jsou to burgery, jindy pad thai, sushi nebo pekingská kachna. Co je ale hlavní, je obrovský výběr vína. Nemáte-li hned jasno, obsluha vás ráda vezme od proskleného chladícího boxu a můžete si po poradě vybrat přímo tam.

Dalším svérázným místem je Dalan Art Galery & Cafe na ulici Abovyan. Vstupuje se sem přes obchod se suvenýry a starožitnostmi. Svéráznou atmosféru doplňuje jídelníček s poměrně velkým zastoupením vegetariánských jídel i svérázností jako například podušený pstruh. Mně zaujala “arménská pizza”, což je v zásadě lavash s něčím jako boloňskou omáčkou, akorát že z jehněčího.

To resturace Lagonid, nacházející se trochu dále od hlavního dění, nám nabídla hned dva highlighty - trhané jehněčí s pistáciovou rýží a variací humusů. Variace humusů, ač je vedena jako předkrm, je poměrně vydatným jídlem, poněvadž ke třem miskám humusu dostanete ještě další tři misky s mixem zeleniny a k tomu spoustu lavashe.

Abych ale jen nechválil, i v Jerevanu se můžete spálit. Na místě, které průvodce označuje jako íránskou restauraci Nima, se nachází jiná íránská restaurace, která se jmenuje Chakavak. Po překonání jazykové bariéry a zjištění, že velká část skromného menu beztak neplatí, jsme si objednali všechny (obě) jídla, která byla k dispozici. Ne že by šlo vyloženě o prohru, nicméně bylo zjevné, že dnes vládla mikrovlnka.

Ani gruzínská Genatsvale zrovna neohromila. Pravda, salát Ureki z hovězího jazyka v koprové majonéze byl odvážnou volbou, nicméně celý podnik působil poněkud unyle a já měl pocit, že jsme tu trochu navíc.

Před odletem z Jerevanu bylo ještě jedno místo, které jsme chtěli navštívit - továrnu na brandy. Ty jsou v Jerevanu dvě, proti sobě na protější březích řeky Hrazdan. Obě nabízejí prohlídky a zatímco Ararat brandy factory má na internetových stránkách rezervační systém, který nám rychle pověděl, že jsme bez šance, do Noy brandy factory si musíte zavolat.

Noy nabízí poněkud sebestřednou prohlídku, která nabízí exkurz do historie fabriky i nový kontext moderních dějin Arménie. Dost možná vám, tak jako mně, z této části utkví především plaketa s citátem od Maxima Gorkého a kýčovitá skulptura s biblickým Noem před horou Ararat. 

Důležité je, že prohlídka vrcholí ochutnávkou a jen kvůli ní  stojí za to Noy brandy factory navštívit. Ochutnávka se dělí na dvě části. Nejprve se zamíří do sklepů, kde mezi sudy různých celebrit a pseudocelebrit (synové prezidenta Lukašenka a podobní) dostanete ochutnat “70 leté arménské portské”.  Následuje druhá ochutnávka, už mimo sklepy, kdy dostanete 5 letou a 10 letou brandy s ovocem a čokoládou.

Nadto na prohlídce nemusí být zajímavá jen sama prohlídka. Tak jako jinde po světě na anglických prohlídkách v neanglofonních zemích se schází poměrně pestrá škála hostů. Já se tak dávám do řeči s Íráncem, nebo přesněji, dle jeho slov, Peršanem, žijícím v Londýně. Mluvíme o Arménii, Persii i o jeho zálibě v koňaku.

Příští díl zaměřím na zajímavá místa v okolí Jerevanu. Na pár desítkách kilometrů je toho víc než dost: kláštery, chrámy, zříceniny i vysoké hory a astronomická observatoř.