Do Albánie autem - 7.díl: Návrat do Beratu a Krujë
O tom, že se chceme vrátit do Beratu, jsme měli jasno. Zážitek z loňského prosince byl silný, zvláště návštěva Liliho, o které jsem se rozepisoval v jednom z předchozích blogů. Vědomi si toho, že Lili je lokálním fenoménem, zavolali jsme mu a stůl pro 4 si zarezervovali.
Dopoledne jsme se zastavili ve Vlorë. Důvod byl jen jeden: navštívili jsme studio Bleta, kde jsme nechali vytisknout a zarámovat naši fotku s Lilim z prosince. Navíc jsme tentokrát chtěli i tak trochu s Lilim zapařit, a proto jsme si zarezervovali nocleh na citadele.
Citadela v Beratu má tři brány, ale jen jednou projede auto. Tady se také vybírá vstupné 300 Leke na osobu. Tím, že jsme měli nahoře nocovat, dospěl jsme k závěru, že mi to dává oprávnění, projet bránou jako místňák. Dlážděná příjezdová cesta je navíc velice strmá a tak mi představa, že někde u budky budu zastavovat, moc neimponovala.
Bránou jsme projeli jakoby se nechumelilo a pár minut na to jsme se ubytovávali v hotelu Klea. Malý hotel o 4 pokojích vede Kseno se svojí matkou. Je etnickým Řekem, který je pln enthusiasmu. Podobně jako Lili vám rád povypráví o Albánii a Albáncích, o městě, o byznysu a nakonec i o Lilim. Říká mi taky, že jsme v bráně měli platit, ale že je to beztak jedno, protože výběrčí jde domů už ve 3 odpoledne.
Liliho a Ksena spojuje to, že chce podnikat v malém, chce si s lidmi posedět a poklábosit a to by mu nešlo, kdyby se upnul na to, že chce, aby byznys pořád jen rostl. I u něj můžete posedět, na zahrádce nebo na verandě. Sice půlka jídelníčku není k dispozici, ale to co je, je naprostá špička.
Poté co si objedeme citadelu míříme za Lilim, dolů k řece. Když vidí dar, který jsme mu donesli, je dojat. Podobně jako posledně si dáváme mix v zásadě všeho, co má na jídelníčku. V podobném duchu jako Kseno vypráví o tom, že by mohl restauraci rozšířit, ale že nechce, že by jeho žena nestíhala a on by si nemohl vykládat s hosty. Po jídle přijde první runda rakije, pak druhá a třetí. Lili vypráví o tom, že si svoji práci užívá, že si bere se ženou jen 10 dní volna v roce, bydlí ve svém a vydělají dost na to, aby mohli podporovat dcery na studiích. Mladší je na střední škole, ta starší studuje zubařinu v Tiraně.
Od Liliho odcházíme v 5 a pozvolným tempem se dereme nahoru na citadelu, která je dobrých 150 metrů nad řekou Osum. Večer, s pokročilou postgastrální demencí, trávíme s Ksenem. Ksena zaujme můj průvodce od nakladatelství Bradt. Povídá: “Ta fotka na titulní straně byla pořízena jen pár set metrů odtud. Je na ní děda jednoho mého kamaráda, který už je dnes po smrti.”
Kseno doporučuje k návštěvě vodopád a kaňon zhruba hodinu cesty z Beratu proti proudu. Tam se i ráno vydáváme a jak už to tak bývá objevujeme bohem zapomenuté monumentální scenérie. Tentokrát to ale až tak nepřekvapí, protože jde o lokality, o nichž se průvodci nezmiňují vůbec.
Návrat do Krujë
Jedním z vrcholů prosincové cesty byla návštěva restaurace Emiliano, o níž jsem se zmiňoval v prosincovém blogu. Vědomi si toho, že tu vaří naprosto fenomenální jehněčí a nosí talíře s výtečnými předkrmy, rezervovali jsme si u klanu Emiliano nocleh a předem jsme si objednali večeři na půl devátou.
Tentokrát jsme navíc, na rozdíl od prosince, měli štěstí i na počasí a tak jsme tentokrát měli vhodnou příležitost pozorovat západ Slunce z více jak 500 metrů vysoké skály Mali i Krujes. Na ní vede kvalitní silnice “vybavená” asi tak deseti naprosto zbytečnými a vysokými retardéry. Stoupání je to drsné jak pro auto, tak pro řidiče, nicméně odměna za to stojí.
Jestli dole v Krujë máte pocit, že se citadela tyčí nad městem, ze skalního ochozu vám přijde, že je oboje v rovině někde hodně hluboko pod vámi. Z vyhlídky máte úchvatný 180° výhled od černohorských kopců, přes albánské pobřeží, Tiranu až po dvoutisícové kopce nad Beratem. Západ slunce tu trvá setsakramentsky dlouho a vy krom toho, že pozorujete měnící se barvy, vidíte i jak hluboko pod vámi už jsou vesnice, kde slunce zapadlo, ale vy máte pořád západ Slunce před očima.
Celá show trvá přibližně hodinu a nám do ní navíc promlouvají drobná mračna, mračna, která podívanou nezahalí, naopak jí ještě dodají hloubku. Vše končí krátce po osmé. Najednou je cítit, že je jen 8 stupňů nad nulou. My se spouštíme dolů k Emilianovi, kde už na nás čeká talíř předkrmů a jehněčí.
I poslední ráno v Albánii se řadí mezi nezapomenutelná. Emiliánovi servírují vydatnou snídani, které dominuje fíková marmeláda. Nabízí se hned otázka: Kde ji koupit? Pan domácí bez váhání povídá, že je domácí a ptá se kolik ji budeme chtít. Když si říkáme o 6 balení ještě nevíme, že jedno balení je zhruba kilový kyblík, ve kterém se potácí celé fíky.
Podobně jako v prosinci, i tentokrát naše cesta po Albánii vrcholí v Krujë. Před námi už je jen dvoudenní cesta zpět do Brna.
O té příště.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
Pěkný byt 1+1/2L, 34 m2 + ( 2 x 4m2 lodžie) v OV Stehlíkova, Slaný
Stehlíkova, Slaný, okres Kladno
2 750 000 Kč
- Počet článků 136
- Celková karma 15,19
- Průměrná čtenost 653x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.