Úsvit na Sněžce
Všichni víme, že Sněžka je s 1603 metry nejvyšším vrcholem České Republiky. Byť nejde o tak dominantní vrchol jakým je třeba Praděd, Ještěd nebo Bezděz, řečí tvrdých čísel nemá s prominencí 1197 metrů (minimální sestup na cestě na vyšší vrchol) a izolací 290 kilometrů (vzdálenost k nejbližšímu vyššímu vrcholu) u nás konkurenci.
Jako běžný smrtelník se můžete dostat na Sněžku jedině pešky, s případnou dopomocí lanovky. Nicméně cesta je zdolatená jak pro offroad, tak pro horské kolo, zvolíte-li přístup z Polské strany. Vozidlem se na vrchol ale jen tak někdo nedostane a na kole, lze bez porušení pravidel, dobýt vrchol jen jeden den v roce v srpnu, v rámci cyklistického závodu z Karpacze, na který není kvůli velkému zájmu vůbec snadné se dostat.
Na vrchol vedou celkem 3 přístupové cesty: ze západu z Obřího sedla (přímou cestou nebo naokolo po zpevněné cestě), z jihu pod lanovkou nebo z východu od Jelenky. Pro účely nočního výstupu se nejvíce hodí přístup z východu, kdy můžete autem dojet do Horní Malé Úpy ve výšce 1000 metrů nad mořem, ze které vás čeká zhruba dvou až dvou a půlhodinový výšlap. Na tuto variantu se nyní zaměřím.
Jak cestu naplánovat
Na různých webových stránkách najdete údaje o tom, kdy ve který den vychází a zapadá Slunce ve vybrané lokalitě. Už tady nastává první nástraha. Tyto údaje jsou čistě geografické, resp. vztažené k zeměpisné šířce a délce a nezohledňují tak členitost terénu. Vzhledem k tomu, že Sněžka vystupuje vysoko nad krajinu, je potřeba čas úsvitu posunout zhruba o 10 minut zpět. Konkrétně na 15. března, kdy jsem na vrchol vyrazil, je čas východu slunce 6:09, nicméně fotku, kterou můžete vidět níže, jsem pořídil v 6:00.
První astronomická vsuvka: Tento posun se navíc v průběhu roku mění - čím blíže jste letnímu slunovratu, tím je větší. Aby toho nebylo málo, Slunce, které při rozbřesku vidíte ve skutečnosti, je fyzicky stále za horizontem. Za to může lom světla v atmosféře. V době, kdy se na horizontu objeví Sluneční kotouč, ve skutečnosti je Slunce 0°34' pod horizontem a vzhledem k tomu, že zdánlivý poloměr slunce je 0°16', jeho střed je v tu chvíli 0°50' pod horizontem.
Je-li vaší základnou Horní Malá Úpa, znamená to tedy, že je třeba vyrazit nejpozději ve 3:30. Na cestě vás čekají dvě kritické pasáže:
První je za chatou Jelenkou, kdy na 600 metrech musíte vystoupat 160 metrů, tedy průměrný sklon něco přes 30 % a to není málo, zvláště na sněhu. Do této fáze se dostanete zhruba ve 4:30, což už je sice astronomický rozbřesk, ale to vám k orientaci nepomůže ani kdybyste už byli nad hranicí lesa.
Druhá astronomická vsuvka: Astronomický rozbřesk, resp. soumrak, je stav, kdy je Slunce 12° až 18° pod horizontem. Za těchto podmínek lze laicky velmi dobře pozorovat noční oblohu. Nicméně tyto podmínky nejsou dostačující pro plnohodnotná astronomická pozorování. Na ty potřebujeme astronomickou noc, kdy je Slunce alespoň 18° pod obzorem. Ta se na severní polokouli vyskytuje celoročně pouze jižně od 48°34’, což v České Republice platí jen pro několik hektarů poblíž Vyššího Brodu. Jinými slovy, okolo letního slunovratu v České Republice po nějakou dobu nenastává astronomická noc. V případě Vyššího Brodu jde o jednu noc, na Sněžce jde ale o 7 týdnů.
Dalším problematickým úsekem je závěrečné stoupání. Zde se pohybujete v otevřené krajině, a tak čelíte poryvům větru a pohybujete se mezi velkými ledovými plotnami. 15. března jsme měli sice štěstí na naprosto jasnou oblohu, nicméně teplota byla okolo -10 °C a poryvy byly silné. Do této pasáže se dostáváte na přelomu nautického rozbřesku a občanského rozbřesku. To znamená, že východní obzor hraje všemi barvami, hvězdy přestáváte rozeznávat, ale především vidíte už dobře pod nohy.
Třetí astronomická vsuvka: Nautický rozbřesk, resp. soumrak, nastává v době, kdy je Slunce 6° až 12° pod horizontem. V tomto časovém úseku jsou vidět dominantní hvězdy a souhvězdí noční oblohy. Nautický se mu říká proto, že tento stav umožňoval námořníkům orientaci na moři. Občanský soumrak je pak stav, kdy je Slunce méně než 6° pod horizontem. Při občanském soumraku je dostatek světla k vykonávání běžných činností. Na obloze mohou být vidět jen některé planety (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn), Měsíc a nejjasnější hvězdy (například Sirius, Arcturus nebo Vega). Občanský rozbřesk končí ve chvíli, kdy je Slunce 0,5° pod horizontem.
Průběh úsvitu
Na následující fotce můžete vidět vrcholový rozcestník a východní obzor minutu před úsvitem, přesně v 5:59.
Téměř veškerý povrch, co vidíte, je ledová krusta, po níž je nesnadné se pohybovat. Na druhou stranu velké kameny lze do značné míry použít jako opěrné body. To se bude dosti hodit především při cestě dolů.
Pohled západním směrem je neméně působivý. Následující fotka byla pořízena v 6:09 a je na ní vidět stín Sněžky a západní Krkonoše, které jsou stále v občanském rozbřesku.
To se mění za dalších deset minut, kdy úsvit dorazí i na Luční boudu.
Takto vypadá výhled východním směrem ve 6:24.
Zhruba v 6:50, končí tak zvaná zlatá hodina. To znamená, že Slunce už je dostatečně vysoko nad obzorem, aby rozptyl modré barvy byl na úrovni běžné pro zbytek dne. Tedy řečí laickou, tentokrát bez vsuvky, sluneční svit už není zbarven do červena.
Jak se na cestu připravit
Je třeba být připraven na to, že hřebenech bude silně vyfukovat, cesty budou zaváté a kluzké. Osobně jsem čekal spíše závěje než ledové plotny, ale právě ledové plotny pohyb ztrpčovaly nejvíce. Níže můžete vidět fotku z místa, kde se turistická stezka odpojuje od zpevněné cesty zhruba 100 výškových metrů pod vrcholem na rozcestí Jubilejní cesta.
Tento kluzký povrch, který nás provázel téměř po celou cestu od Svorové hory až na vrchol a zpět, vyžaduje maximální opatrnost. Ku prospěchu vám mohou být návleky s ocelovými hroty, ale ani ty nejsou úplně spásné.
Druhou věc, na kterou je potřeba dát pozor, je zásoba potravin. Vydáváte-li na podobnou expedici, dosti tím narušujete svůj běžný rytmus. Těžko se před cestou vyspíte víc než 4 hodiny a navíc budete podávat poměrně velký výkon v době, kdy na to nejste moc zvyklí. Proto je třeba se předzásobit něčím, co vám dodá energii a zároveň bude v těchto podmínkách snadné ke konzumaci. Mně se například osvědčily jablečné a ořechové koláče. Není to kdovíjaký nutriční jackpot, ale důležité živiny pro podobný jednorázový výkon mají a dají se zkonzumovat i s navlečenými rukavicemi.
Jak vidíte, není to snadné, ale stojí to za to. Výšlap vás vyčerpá, rozbije denní rytmus a ještě navíc musíte mít kotel štěstí, aby vám vyšlo počasí ve víkendovém termínu. Na druhou stranu je to životní zážitek, který absolvujete maximálně párkrát za život, nadšenci možná několikrát za sezónu.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Jan Vaverka
Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu
Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.
Jan Vaverka
Bolívie - 4. díl: Noc na Salar de Uyuni
Dva dny po úplňku už můžete vidět těchto šířkách astronomickou noc bez Měsíce krátce po setmění. I proto v Uyuni zůstáváme. Abychom se na Salar ještě jednou vrátili po setmění.
Jan Vaverka
Bolívie - 3. díl: Den na Salar de Uyuni
Největší solná pláň světa. 10 500 kilometrů čtverečních, což je více než Korsika a Kypr nebo o jen trochu méně než Středočeský kraj. Tady strávíme skoro celý den. A pak i noc.
Jan Vaverka
Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni
Vesnice a slaný hotel byli trochu jako zjevení. Jestliže minule to bylo o poušti, živlech a kopcích v dáli, nyní se svět zazelená a objeví se skaliska.
Jan Vaverka
Bolívie - 1. díl: Vysokohorská pustina
Vysokohorská poušť, žádná civilizace, žádný asfalt, jen prázdnota. A v ní vulkány, jezera všech barev, gejzíry a bublající bahno. Co víc si přát?
Jan Vaverka
Chile - 6. díl: Na cestě do Bolívie
Je 7. listopadu ráno. Na druhý den máme vyrazit přes kopce do Bolívie. Než ale překročíme hranice, bude to ještě dobrodružství.
Jan Vaverka
Chile - 5. díl: Vysoko do hor
Na závěr našeho pobytu v Chile je potřeba otestovat, co s námi udělá nadmořská výška. A tak vyrážíme k Argentinským hranicím. Tentokrát už budou jezírka a vulkány.
Jan Vaverka
Chile - 4. díl: Do San Pedro de Atacama
San Pedro je oázou uprostřed pouště, která je turistickým centrem Atacamy. Odtud jsou na dostřel kaňony, jezírka, gejzíry i vulkány. My sem míříme i proto, že je branou do Bolívie.
Jan Vaverka
Chile - 3. díl: Astronomická observatoř Paranal
Uprostřed Atacamy, jednoho z nejsušších míst na planetě, je areál se čtyřmi obrovskými teleskopy, které jsou každou sobotu otevřeny veřejnosti. A taky se tu točila bondovka.
Jan Vaverka
Chile - 2. díl: Pan-American Highway
Nejdelší silnice světa vede z Patagonie až na Aljašku a je zároveň páteřní silnicí Chile. Vydáváme se ji blíže prozkoumat na naší cestě z Antofagasty na ESO Paranal. Alespoň z části.
Jan Vaverka
Chile - 1. díl: Na cestě na chilskou Atacamu
Stačilo pět hodin v letadle a jsme ze zelené Kolumbie na jednom z nejsušších míst planety. Přilétáme do chilské Antofagasty, která je ve srovnání s Kolumbií dost jiným světem.
Jan Vaverka
Kolumbie - 4. díl: Fine dining a káva
Kolumbie je 3. největším exportérem kávy na světě. A právě na druhé straně Nevado del Ruz je tzv. Zona Cafetera, odkud pochází ta nejkvalitnější. A taky je tu Manizales.
Jan Vaverka
Kolumbie - 3. díl: Přes kolumbijské hory
Autem do čtyř tisíc. A tam do termálů. U toho všude kolem zeleň. Počasí se mění lusknutím prstu. Silnice je ve výstavbě. Bude to dobrodružných 80 kilometrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 2. díl: Napříč Kolumbií
Vydáváme se na třídenní cestu směrem do Cali, kolem nejvyšších vrcholů Kolumbie. Bude to rozmanité, protože se budeme pohybovat rozmezí 4000 výškových metrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 1. díl: Cesta do Jižní Ameriky
Rozhodli jsme se vydat na 3 týdny do Jižní Ameriky. Kolumbie, Chile, Bolívie. Jsme na startu. Jak se dostat přes Atlantik do Bogoty? A jak se na místě zorientovat?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 136
- Celková karma 14,58
- Průměrná čtenost 653x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.