Lednový Izrael - 2. díl: Jeden den v Jeruzalémě

90 hektarů, tolik má staré město v Jeruzalémě. Vše podstatné se tu dá vidět za jeden den. Pokusím se nastínit, jak na to, co neminout a kam směřovat pozornost za hranicemi Starého Města.

Je zajímavé si pročítat, co všechno se odehrálo nebo mělo odehrát v Jeruzalémě. Posvátné místo tří největších monoteistických náboženství je opravdu nasáklé historií, byť tu není zdaleka tolik autentické středověké a starověké zástavby, jak by kdekdo asi čekal. Přesto ta enormní stísněnost, všudypřítomné napětí a poutní místo na každém kroku, všechno to na vás zapůsobí velice intenzivně, způsobem, který je prostě potřeba zažít.

Touto cestou bych s vámi chtěl sdílet svoje poznatky. Nebudu se rozepisovat ani tak o samotných lokalitách, o tom už psalo spousta jiných, spíše to vezmu z praktického hlediska, pohledem návštěvníka z ledna roku 2020.

Kdy se vydat do Jeruzaléma

Doporučuji se vyhnout se pátku, sobotě a neděli. Každý z těchto dní některé náboženství oslavuje a město je tím více či méně ovlivněno a vy se tak například nedostane na Chrámovou horu. Netvrdím, že si v tyto dny města neužijete, spíš se vám může stát, že si ho nevychutnáte tak, jak byste chtěli.

Dále je třeba mít na paměti, že Jeruzalém leží v nadmořské výšce zhruba 600 až 800 metrů nad mořem. Což na jednu stranu znamená, že v zimě i za dobrého počasí tu umí být chladno, na druhou stranu i za chladného počasí se snadno zapotíte. Ukáži vám to na příkladu: hora Sion ční 765 metrů nad mořem. K Olivové hoře se 826 metry je to zhruba kilometr, jenže se musíte dostat přes Jošáfatovo údolí, tedy sklesat zhruba na 680 metrů nad mořem a pak teprve se můžete vydat na cestu vzhůru na Olivovou horu, která na svém jižním okraji nabízí ten nejlepší výhled na Staré Město.

Jak si naplánovat den v Jeruzalémě

Předně je třeba říci, že podobně jako v jiných turistických destinacích pomáhá vydat se do centra co nejdříve ráno. Doporučuji jít hned zrána ke Zdi nářků a na Chrámovou horu. Ta otevírá v zimě už v 7:30 a zavírá v 10:30, aby se posléze otevřela po poledni ještě na jednu hodinu.

Bran, kterými se dá dostat na Chrámovou horu je několik, ale bezvěrcům jsou k dispozici jen dvě, z toho jedna je právě vedle Zdi nářků. Jak v případě Zdi nářků tak v případě cesty na Chrámovou horu se připravte na kontroly srovnatelné s těmi na stadionech nebo kritické infrastruktuře, tak důkladní jako na letišti ale nejsou.

Z Chrámové hory doporučuji se vydat rovnou na Olivovou horu. Jednak proto, že po ránu jste ještě čerství, dále pak proto, že právě zrána je výhled z Olivové hory na Staré Město nejhezčí, protože hledíte zhruba západním směrem a Slunce máte za zády. Před tím než opět slezete do Starého Města, uděláte si představu o jeho dispozicích a přilehlém okolí.

Tady vám dojde například i to, jak bizarní projevy má, a historicky mělo, soužití židů a muslimů. Podle židovské věrouky totiž v Soudný den mrtví povstanou a vydají se na Chrámovou horu. Proto většina židů touží být pohřbena právě na Olivové hoře, aby to neměli daleko. Jenže muslimové jim jak naschvál postavili do cesty, pod hradbami, vlastní hřbitov a aby toho nebylo málo, zazdili bránu, kterou má na Chrámovou horu vstoupit Mesiáš. Ale židé se jen tak nedali a tak vybudovali další hřbitov, hned vedle toho muslimského taktéž pod hradbami. Jenže tito mrtví to musí v soudný den vzít přes arabskou čtvrť. 

Zpátky na prohlídku. V okolí Olivové hory jsou dvě místa, která stojí za to vypíchnout. Prvním je hrobka proroků, do níž se vstupuje z dvorku soukromého pozemku. Jedna se o katakomby, které byly podle legendy vykopány už v 5. století před Kristem a měli by tu být pohřbení proroci Zachariáš, Malachiáš a Agea. Procházet tudy budete se svíčkou v ruce po zaplacení drobného vstupného. To je mimochodem samo o sobě v Jeruzalémě dosti neobvyklé, protože vstupné platíte mimo muzeí dosti výjimečně.

Druhým zajímavým místem je Hrobka Panny Marie, jedno z nejautentičtěších a nejpůsobivějších míst ve městě. Do krypty scházíte po schodech ze 12. století, vnitřek je už z dob byzantských, přičemž je dokázáno, že některé části byly vybudovány už v 1. století, Současnou podobu prostoru dali především křižáci, kteří jej obnovili poté, co byl poničen při dobytí Jeruzaléma Peršany.

Od hrobky se vyhoupnete ke Lví bráně a jste zpět ve Starém Městě, konkrétně v arabské části. Stačí ujít pár metrů a jste na Via Dolorosa, na začátku Křížové cesty. Dlužno dodat, že ta byla vytyčena až ve středověku. Nicméně cesta po ní stojí za to a dovede vás až na Golgotu, kde stojí poněkud roztržitý Chrám Božího hrobu - nejposvátnější místo křesťanství. Světsky zaměřeného člověka toto místo patrně zaujme především svojí rozmanitostí. Nejzajímavější na něm je totiž to, že tu své místo mají všechny velké církve, a tak působí chrám jako několik kostelů v jednom, z nichž každý má svůj vlastní ráz. 

Od Chrámu Božího hrobu je to jen kousek do Arménské čtvrti. Ta dnes působí poněkud ospale, nicméně i ta má svoji dosti neobvyklou atmosféru. Bohužel vám toho k ní nemůžu moc povědět, neb při pondělku to tu příliš nežilo a mimo malých krámků bylo vše pozavírané.

Hned vedle Arménské čtvrti, za hradbami, se nachází hora Sion. Ta je mimo hradby nedopatřením. Podle legendy ji architekti sultána Sulejmana Nádherného jednoduše zapomněli do hradeb zahrnout a už tomu tak zůstalo. I na hoře Sion se nachází spousta poutních míst, mezi nimi místo, kde Ježíš hostil apoštoly při Poslední večeři, hrob Krále Davida nebo naprosto nezajímavý Chrám zesnutí panny Marie.

Západní Jeruzalém

Západní Jeruzalém příliš mnoho turistů neprozkoumává, ale i zde stojí pár pozoruhodných lokalit, které stojí za vidění. Poněkud svérázným zážitkem je návštěva Meah Šarim, kde žijí především ortodoxní židé. Co překvapí je, že tu lidé žijí v rozpadajících se domech na špinavých ulicích. Paradoxně tak tato lokalita vypadá na pohled dosti podobně jako předměstí v jiným velkoměstech Blízkého východu, jen je tu jiné složení obyvatelstva.

Kontrastem proti tomu je Jaffa street, hlavní nákupní třída s moderní zástavbou, která vypadá obdobně jako centra měst v Německu postavená pod 2. světové válce. Dále na západ pak mezi Jaffa street a Agripass street najdete velkou tržnici se spoustou příležitostí k nakupování a stravování. Tady najdete Beer Bazaar, patrně nejlepší místo kam lze v Jeruzalémě zajít na pivo, nebo Archicha Sabitch a Dwiny Pita, kde se dá špičkově najíst za poměrně rozumné ceny.

Jižně od Jaffy je pak nejstarší zástavba moderního Jeruzaléma - Jemin Moše. Výstavba tu začala již v roce 1855 a to především z důvodu přelidněnosti Starého Města. Dnes se jedná o památkovou rezervaci, kde žijí především bohatí sekulární židé a umělci.

Další praktické informace

Není-li to potřeba, nevydávejte se do Jeruzaléma autem. Krom toho, že město trpí na dopravní zácpy a bezohledné řidiče, parkování je tu takřka hororovou záležitostí. Na ulici v centru mohou nerezidenti parkovat pouze 2 nebo 3 hodiny a vy jste tak v centru odkázaní na parkovací domy, ve kterých finančně vykrvácíte. Mimo to nalézt parkování je docela detektivka. Četl jsem leccos o parkování u autobusového nádraží nebo na Dubnov street, ale osobně jsem nakonec zvolil z důvodu vzdálenosti od ubytování parkování pod Bible Lands Museum. Odtud je to do Starého Města asi 3 km, nicméně je to zároveň lokalita, kde se dobře najíte a není problém tu najít ubytování za rozumné ceny.

Pokud jde o ubytování, počítejte s tím, že za nocleh zaplatíte na místech jako Zion Hotel, Abraham Hostel nebo Cinema Hostel, alespoň 100 šekelů za noc se snídaní ve velkých pokojích. Samozřejmě i zde najdete místa, kde složit hlavu ve větším pohodlí. Vrcholem luxusu je Hotel King David, kde nocleh vyjde zhruba na 1000 šekelů.

Příště se rozepíši o svojí cestě do Jericha a k Mrtvému moři.