Baskicko – 17. díl: Lemoniz
Vždy jsem byl velkým zastáncem jaderné energetiky. Samozřejmě bych rád kolem nás viděl efektivnější termonukleární reaktory, ale to je hudba hodně vzdálené budoucnosti. Jádro sice nese svá rizika, ať už z důvodů nesprávné obsluhy (Černobyl, byť nutno dodat, že nebyla to jen vina “lidí na místě”, ale i vina nevhodné konstrukce a zatajování důležitých informací před operátory) nebo z důvodu nevyzpytatelnosti přírodních živlů jako ve Fukušimě (i zde by se dalo hovořit o vhodnosti zvolené lokality vzhledem ke statistikám výskytu tsunami).
Navzdory všem rizikům je potřeba si říct, že jádro je momentálně tím nejlepším, co máme a to i z čistě ekologického hlediska. Ne každý totiž má za barákem velehory jako Norové (Rakušané se rádi ohánějí svým ekoaktivismem, ale hádejte, odkud berou elektřinu přes zimu, když jim sníh netaje a průtoky řek uvadají). Albánci sice také "jedou na vodu", ale je to za cenu značných výkyvů napětí v síti a mnohdy i úplných výpadků.
Zmíněné elektrárny Lemoniz a Zwentendorf spojuje to, že byly dokončeny, ale nikdy nebyly uvedeny do provozu. V případě rakouské elektrárny Zwentendorf to bylo vinou ekoaktivismu. Zvedla se nevole aktivistů, a tak v roce 1978 kancléř Kreisky vyhlásil referendum, které spojil se svým setrváním ve funkci. Referendum bylo těsné, ale Rakušané řekli ne (kdoví jestli spíš elektrárně nebo kancléři) a investice, z dnešního pohledu v řádu miliard eur, vyšla vniveč. Paradoxem je, že kancléř setrval ve funkci nehledě na výsledky referenda. Místo zmíněné jaderné elektrárny se vybudovala tepelná elektrárna obdobného výkonu. Přitom aby tepelná elektrárna dodávala stejný výkon jako jaderná, potřebuje přibližně o 4 řády více paliva (míněno v kilogramech), o zplodinách ani nemluvě.
Zpátky k Lemoniz. Elektrárna, ležící zhruba 10 km na západ od letoviska Bakio, začala být budována ještě za vlády generála Franca. Mělo se jednat o elektrárnu typu PWR, tedy s reaktorem, do něhož je vháněna voda pod tlakem a v primárním okruhu nedochází ke změně skupenství. Hodně zjednodušeně by se dalo říct, že jako v Dukovanech a Temelíně, jen bez chladících věží (proti tomu Zwentendorf je typu BWR, který je konstrukčně snazší, ale náročnější na bezpečnost). S celkovým výkonem 1800 MW mělo jít o zásadního energetického hráče ve Španělsku.
Franco padl a ETA chytila druhý dech. Zvedla se obrovská vlna nevole. Zatímco v Rakousku šlo alespoň z části o konflikt idejí (jádro ano vs. jádro ne), tady se hrálo na čistě politickou, resp. nacionální strunu. To, co ETA předváděla, byl čistokrevný terorismus. Provedli několik útoků přímo na staveništi, unesli a zabili hlavního inženýra a později i jeho nástupce.
V důsledku tohoto dění skončili veškeré přípravy v září 1984 (necelé dva roky před Černobylskou havárií) a jaderná elektrárna začala být pozvolna rozebírána.
Přesuňme se do současnosti. Osobně jsem nemohl odolat možnosti Lemoniz, který jsem překřtil na „Černobyl bez radiace“, navštívit. Informací o aktuálním stavu jaderné elektrárny je pomálu, proto bych se s vámi o ně rád podělil.
Elektrárna je soukromým pozemkem. Ze dvou stran je obklopena skálou, z jedné strany údolím, přes nějž vede příjezdová cesta, ze čtvrté strany je moře, od něhož je oddělena ca 15 metrů vysokou betonovou zdí. Vše je alespoň jedenkrát oploceno, ale vzdálíte-li se od parkovišitě směrem k hrázi, plot je jen jeden.
Nebudu vám tu dávat konkrétní návody, jak se dostat dovnitř, ale zároveň nebudu tvrdit, že to nejde. To, co vás čeká vevnitř, je působivé a depresivní zároveň. Nutno ovšem dodat, že do samotných budov se nedostanete. Všechny průchody a vchody jsou zazděné nebo zamčené a vám zbývá jen možnost chodit po silnicích mezi budovami, nebo lézt na stožáry s reflektory a kamerami.
Vše je poznamenáno působením 35 let vlhkosti a nekontrolovaného bujení plevele. Pravda, kdeco bylo rozebráno. V areálu nejsou trafa a dokonce ani některé přidružené budovy. Co se dalo snadno demontovat, je pryč, a zůstaly v podstatě jen betonové budovy a některé zděné budovy.
Tušíte, že to má nějaký háček? Tušíte správně. Krom toho, že to je soukromý pozemek, je to i střežený pozemek. Není střežený důkladně. Nechybělo mnoho a ani bych nevěděl, že je střežený. Takhle jsem měl za cenu jedné a půl hodiny mého času možnost opustit elektrárnu tou nejbezpečnější cestou, tedy hlavním vchodem, zatímco policisté museli přelouskat moji adresu trvalého bydliště, která rozhodně diakritikou nešetří.
Otázka "O" by mohla znít, doporučit či nedoporučit. Je to úchvatné místo, kde je ticho a prázdno. Z ticha vás vyrušují jen racci a příboj v dáli, tedy nejpozději do chvíle, kdy se objeví pickup s dvěma sekuriťáky. Je to betonová džungle bestiálních rozměrů. Některé okenní tabule jsou vysklené a vlají z nich závěsy, zkorodované plechy jsou na hranici utržení, a tak vlají jen tak ve větru. Celé je to hodně bizarní podívaná. Máte-li prostory tohoto typu rádi, chce se mi říct, že není nad čím váhat. Jinak nadchnou ruiny elektrárny asi jen nadšence z technických oborů.
Má otázka "O" spíš zní: Proč je takový areál totálně uzavřen veřejnosti. Byly-li by umožněny prohlídky s průvodcem (včetně prohlídek vnitřních prostor), určitě by o to byl zájem a eura by se sypala. Nebezpečí pro návštěvníky je minimální. Strážníci se mi sice snažili nakukat, že tam je radiace, já jim oponoval, že radiace je všude a kdyby tam elektrárna nestála, radiace by byla stejně marginální.
Na mysli mi vyvstává to absurdní srovnání s Černobylem, kam jezdí organizované zájezdy, které umožňují se dostat do míst, které byly v minulosti vysoce kontaminované a jejich nehostinnost je mnohem větší než v případě betonové džungle prorostlé plevelem. A nemusíme jít ani do Černobylu, resp. Prepjati, i dříve zmíněný Zwentendorf je otevřený veřejnosti a jednou týdně se pořádají prohlídky s průvodcem.
Přijde mi to škoda, a i když vím, že to odtud těžko změním, aspoň to zkusím touto cestou.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
Specialista na controlling - HO, dovolená navíc #x4FEf
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
40 000 - 50 000 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 14,84
- Průměrná čtenost 648x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.