Baskicko – 16. díl: Baskické pobřeží
Baskické pobřeží, známé taky jako Costa Vasca, je drsné a členité. Na délce 176 kilometrů jej omývá povětšinou studený Atlantik, který i v těch nejparnějších letních dnech má sotva 20 stupňů. Rozdíl mezi přílivem a odlivem tu nezřídka přesahuje 4 metry, proto i v Bilbu, které je od moře 15 kilometrů, jsou vidět denní výkyvy hladiny moře. Ale pěkně popořádku, začneme ve směru od Donostie, které jsem se věnoval posledně.
Zarautz a Deba
Zarautz je surfařskou lokalitou číslo jedna. V Baskicku sice najdete i lepší vlny například v Mundace, nicméně Zarautz je letoviskem v pravém slova smyslu - má dvoukilometrovou pláž, promenádu s palmami i fajnový kemp na skále nad pláží.
Deba je jiná. Je to komorní městečko pří ústí stejnojmenné řeky. Podmínky pro surfování jsou tu podobné ne-li lepší než v Zarautz. Deba je ale na rozdíl od vyjuchaného Zarautz mnohem poklidnější. Navíc, pokud vám vyjde počasí, můžete tu vidět pěkný západ slunce
Obě maloměsta žijí hlavně v létě - mají tu letní byty lidé z okolních velkoměst. V zimě je atmosféra ospalá a počasí nestabilnější.
Lekeitio
Když se podíváte na Lekeitio přes satelit, uvidíte velkou hlubokou zátoku s pláží sahající až ke skalisku uprostřed zátoky. Skálu spojuje se zbytkem zátoky chodník a jeden si až říká, k čemu tam je.
Tak pozor, tento pohled je více než zavádějící. Skalisko se při přílivu mění na osamocený ostrov. Příliv je tak vysoký, že i chodník mizí hluboko po hladinou. Měl jsem příležitost s tímto fenoménem zápolit na vlastní kůži a vězte, že chodník zmizí pod hladinou už dobré dvě hodiny před kulminací přílivu.
Nicméně kvaziostrov svatého Nicolase určitě za návštěvu stojí. Krom krásného výhledu tu uvidíte vykopávky ze středověku. Vykopávky budov, které patrně patřily ke kolonii nemocných leprou.
Samotné městečko se rozpíná kolem rybářského přístavu. Jeho hlavní atrakcí je pozdně gotický kostel z 15. století. Ten byl ale bohužel při mé návštěvě zavřený.
Elantxobe
Elantxobe připomíná Amalfi v jižní Itálii nebo vesnice v národním parku Cinque Terre (v severní Itálii). Jde o vesnici přitisknutou ke strmému svahu, kde se můžete potloukat strmými ulicemi s příležitostnými výhledy na zátoku s rybářským přístavem.
Jezdí se sem mimo jiné pozorovat divoké ptactvo. Byť jde o vesnici malebnou, jde tak trochu o zapadákov. Například restaurace je tu jen jedna a ta je dosti neobvyklá. Zaměřená je na burgery a má velkou prosklenou místnost na výhled v přístavu. Dostanete tu skvělý tuňákový burger za 8 euro a ještě si můžete půjčit dalekohled na pozorování ptactva.
Před restaurací je poněkud kuriózní točna autobusu - autobus se otáčí o 180 stupňů na rotující plošině. Nicméně nedoporučuji sem zajíždět autem, lepší je zanechat auto na menším parkovišti nad vesnicí, na které se dá odbočit ze sinice od města Gernika-Lumo
Urdaibai
Celým jménem Urdaibai Reserva de la Biosfera zahrnuje lokalitu kolem dlouhého zálivu mezi rybářskou osadou Mudaka a městěm Gernika-Lumo.
V tomto zálivu uvidíte rozdíly mezi přílivem a odlivem v tak masivním měřítku, jako nikde jinde. Záliv je obklopen bažinami se vzácnými druhy ptactva a plážemi, které jsou mezi surfaři považovány za nejlepší v Baskicku.
Sama Gernika (dnes napojená na sousední Lumo) je taky poměrně známým pojmem, i když úplně jiným způsobem. 26. dubna 1937 se stala na Frankův popud obětí náletu Luftwaffe. Fanco chtěl Basky vytrestat za vzpurnost a Gernika tak byla prakticky srovnána se zemí. Luftwaffe se naopak potřebovala “zacvičit” před blížící se válkou a výsledkem tak bylo 1654 civilních obětí.
San Juan de Gaztelugatxe
Ostrůvek, na němž se tyčí malá kaple, měl odjakživa strategickou pozici. I proto se mnohokrát v historii ocitl uprostřed válečné vřavy. Byť je o něm nejstarší zmínka už z 10. století, dnešní kaple byla postavena až v roce 1980 poté, co ta předchozí dva roky předtím vyhořela.
Panorama San Juan de Gaztelugatxe viděl snad každý. Fandové Game of Thrones hned poznají Dragonstone. Lokalita sice není až tak pompézní jako v seriálu, i tak je to ale pastva pro oči.
Na návštěvu si určitě vyhraďte alespoň 2 a půl hodiny. Cesta k pobřeží zabere půlhodinu a ostrov, na němž se kaple tyčí, má 80 metrů. Navíc je třeba brát ohled na to, že jde o populární lokalitu a při slunných víkendových dnech tu může být hlava na hlavě.
Další zajímavá místa
Bermeo je druhým největším rybářským přístavem Baskicka (největší je poněkud fádní Ondrarroa). Půvabná promenáda vybízí k procházkám, nicméně obdobně jako Lekeitio nemá Bermeo mnoho co nabídnout. Tedy pokud nechcete jít od restaurace k restauraci a ochutnávat pitxos.
Bakio oplývá kilometrovou otevřenou pláží. Díky blízkosti Mungie, jež má napojení na dálnici, se sem při dobrém počasí sjíždějí o víkendu lídé z Gran Bilbo, aby se tu slunili. I sem se sjíždějí surfaři, byť ne v takové míře.
Příště budu pokračovat na cestě k Bilbu.
Jan Vaverka
Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya
Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?
Jan Vaverka
Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca
Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.
Jan Vaverka
Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie
Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.
Jan Vaverka
Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu
La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.
Jan Vaverka
Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu
Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.
Jan Vaverka
Bolívie - 4. díl: Noc na Salar de Uyuni
Dva dny po úplňku už můžete vidět těchto šířkách astronomickou noc bez Měsíce krátce po setmění. I proto v Uyuni zůstáváme. Abychom se na Salar ještě jednou vrátili po setmění.
Jan Vaverka
Bolívie - 3. díl: Den na Salar de Uyuni
Největší solná pláň světa. 10 500 kilometrů čtverečních, což je více než Korsika a Kypr nebo o jen trochu méně než Středočeský kraj. Tady strávíme skoro celý den. A pak i noc.
Jan Vaverka
Bolívie - 2. díl: Z pustiny k Salar de Uyuni
Vesnice a slaný hotel byli trochu jako zjevení. Jestliže minule to bylo o poušti, živlech a kopcích v dáli, nyní se svět zazelená a objeví se skaliska.
Jan Vaverka
Bolívie - 1. díl: Vysokohorská pustina
Vysokohorská poušť, žádná civilizace, žádný asfalt, jen prázdnota. A v ní vulkány, jezera všech barev, gejzíry a bublající bahno. Co víc si přát?
Jan Vaverka
Chile - 6. díl: Na cestě do Bolívie
Je 7. listopadu ráno. Na druhý den máme vyrazit přes kopce do Bolívie. Než ale překročíme hranice, bude to ještě dobrodružství.
Jan Vaverka
Chile - 5. díl: Vysoko do hor
Na závěr našeho pobytu v Chile je potřeba otestovat, co s námi udělá nadmořská výška. A tak vyrážíme k Argentinským hranicím. Tentokrát už budou jezírka a vulkány.
Jan Vaverka
Chile - 4. díl: Do San Pedro de Atacama
San Pedro je oázou uprostřed pouště, která je turistickým centrem Atacamy. Odtud jsou na dostřel kaňony, jezírka, gejzíry i vulkány. My sem míříme i proto, že je branou do Bolívie.
Jan Vaverka
Chile - 3. díl: Astronomická observatoř Paranal
Uprostřed Atacamy, jednoho z nejsušších míst na planetě, je areál se čtyřmi obrovskými teleskopy, které jsou každou sobotu otevřeny veřejnosti. A taky se tu točila bondovka.
Jan Vaverka
Chile - 2. díl: Pan-American Highway
Nejdelší silnice světa vede z Patagonie až na Aljašku a je zároveň páteřní silnicí Chile. Vydáváme se ji blíže prozkoumat na naší cestě z Antofagasty na ESO Paranal. Alespoň z části.
Jan Vaverka
Chile - 1. díl: Na cestě na chilskou Atacamu
Stačilo pět hodin v letadle a jsme ze zelené Kolumbie na jednom z nejsušších míst planety. Přilétáme do chilské Antofagasty, která je ve srovnání s Kolumbií dost jiným světem.
Jan Vaverka
Kolumbie - 4. díl: Fine dining a káva
Kolumbie je 3. největším exportérem kávy na světě. A právě na druhé straně Nevado del Ruz je tzv. Zona Cafetera, odkud pochází ta nejkvalitnější. A taky je tu Manizales.
Jan Vaverka
Kolumbie - 3. díl: Přes kolumbijské hory
Autem do čtyř tisíc. A tam do termálů. U toho všude kolem zeleň. Počasí se mění lusknutím prstu. Silnice je ve výstavbě. Bude to dobrodružných 80 kilometrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 2. díl: Napříč Kolumbií
Vydáváme se na třídenní cestu směrem do Cali, kolem nejvyšších vrcholů Kolumbie. Bude to rozmanité, protože se budeme pohybovat rozmezí 4000 výškových metrů.
Jan Vaverka
Kolumbie - 1. díl: Cesta do Jižní Ameriky
Rozhodli jsme se vydat na 3 týdny do Jižní Ameriky. Kolumbie, Chile, Bolívie. Jsme na startu. Jak se dostat přes Atlantik do Bogoty? A jak se na místě zorientovat?
Jan Vaverka
Mých TOP 10 restaurací
Srbsko se stalo v dubnu 2023 mým 50. suverénním státem, který jsem navštívil. Při té příležitosti jsem se rozhodl vypíchnout 10 svých nejoblíbenějších podniků z první padesátky navštívených zemí. Které to jsou?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 14,93
- Průměrná čtenost 658x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.