Kazachstán – 2. díl: Mezistátní a lokální doprava

Cestování po střední Asii se v mnohém liší od toho, nač jsme zvyklí v Evropě. I když jsou tu základní zákonitosti obdobné jako u nás, je potřeba se připravit na lokální specifika. O tom a o spoustě dalších věci v dnešní kapitole.

Je několik způsobů, jak se dostat do Kazachstánu, těch smysluplných je asi pět. Začnu od toho, který byste tu asi nečekali. Mezi ázerbajdžánským Baku a Aktau funguje trajektové spojení. Trajekty převážejí krom osob i vozidla. Jezdí nepravidelně a cesta trvá 18 hodin až 3 dny. Tuto variantu lze doporučit asi jen pro opravdové odvážlivce. Je potřeba přihlédnout k tomu, že Aktau je doslova v pustině a to i na kazašské poměry. Přestože se nachází na západě země, cesta dále do Kazachstánu vede na sever podél Kaspického moře. Druhou variantou je jet z Aktau přes Uzbekistán, kde vás ovšem na cestě do Samarkandu čeká poušť Kyzylkum.

Další možností je přijet vlastním autem. V tom případě je už při žádosti o vízum potřeba uvést SPZ auta, kterým se chcete do Kazachstánu vydat. Momentálně je ve výstavbě transasijská dálnice, která by měla vést z Petrohradu do Lien-jüng-kangu, přístavu přibližně na půli cesty mezi Pekingem a Šanghají. Dálnice by měla být hotova v roce 2020. Po silnici se můžete teoreticky vydat do Kazachstánu ze všech sousedících zemí, tedy i do Turkmenistánu, který je turistům obecně velice těžko přístupný. Na druhé straně hranice vás ale čeká poušť Karakum. Nedoporučoval bych se do střední Asie vydávat s autem s emisní normou euro 5 a 6. Benzín v tomto regionu obvykle neobsahuje ethanol, naopak může obsahovat jiné látky, například olovo, nebo mít nízké oktanové číslo (typicky 92). Dieselovým autem bych vůbec do této části světa nejezdil, pokud nejste velká expedice připravená na cokoli.

Vlakem se dá do Kazachstánu dostat ve směru od Evropy jak jižní variantou přes Írán, tak severní variantou přes Rusko. Dále lze pokračovat do Číny nebo do Ruska. Kyrgyzstán, Tádžikistán ani Afghánistán mezistátní vlakové spoje nemají. Vlak je, vzhledem ke kvalitě silnic a vzdálenostem ve střední Asii, tím nejlepším lowbudgetovým dopravní prostředkem.

Další možností je cestovat autobusem, resp. maršutkou. Maršutky jsou v podstatě velké sdílené taxíky v podobě minibusů s pevnou trasou i cenou. Co ovšem pevné nemají, je jízdní řád. Pokud si významně nepřiplatíte, maršutka vyjede, až když je zaplněna. Takto se cestuje obvykle na trasy do čtyř hodin, tedy například z Almaty do Kyrgyzstánu a k čínským hranicím nebo mezi Šymkentem a Taškentem v Uzbekistánu. Autobusová doprava na dlouhé vzdálenosti, zvlášť ta mezistátní, je spíš na ústupu a její kvalita je kolísavá.

Většina potenciálních návštěvníků se vydá do Kazachstánu letadlem. Pro tento způsob přepravy lze nejsnáze využít letišť v Almaty a v Astaně. Do obou létají denně přímé spoje z Kyjeva, Moskvy, Petrohradu, Minsku, Frankfurtu a Istanbulu. Do Astany dále létají spoje například z Tbilisi, Kazaně a Paříže, do Almaty spoje z Abú Dhabí, Dubaje, Amsterdamu nebo Tehránu. Nejrychlejší a nejlevnější jsou spoje přes Kyjev, Minsk a Moskvu. Já osobně jsem volil Kyjev. Zpáteční letenka koupená asi s měsíčním předstihem vyjde přibližně na 9000 Kč. Samotný let trvá dohromady něco přes 8 hodin. Přílet do Almaty je ve 4:00 místního času (v létě je to půlnoc SEČ) s tím, že v některé dny je odlet z Prahy v 11:15 jiné dny až v 15:00. Podobně je tomu i v případě Astany. Při cestě zpět se jedná o stejné letadlo, jinými slovy, odlet je přibližně v pět hodin ráno. Přílet do Prahy díky krátkému přestupu a časovému posuvu už krátce po desáté dopoledne našeho času. Letiště v Kyjevě působí modernějším dojmem než to pražské. Přílety I odlety jsou v jedné hale rozdělené na dvě patra, tudíž ani orientace tu není složitá.

Z vlastní zkušenosti bych řekl, že je téměř jedno, kde letenky koupíte, jestli zprostředkovaně nebo přímo přes aerolinky. Technická vložka: na co si určitě dejte pozor, jsou cookies ve vašem prohlížeči. U všech stránek, kde ceny vyhledáváte, zablokujte v nastavení prohlížeče cookies. Návodů na internetu na to najdete spoustu. Jak aerolinky, tak zprostředkovatelé využívají vaší zvýšené aktivity na jejich webových stránkách k tomu, aby vám uměle navyšovali cenu. Další důležitou informací je, že s blížícím se odletem téměř vždy roste cena letenek. Obé platí i pro vlakové spoje.

Vízová procedura

Česká Republika zatím nemá s Kazachstánem bezvízový styk, a to ani na ty nejkratší pobyty tak, jak je tomu například u 72 hodinových pobytů v Číně v Pekingu, Šanghaji, Kanton a Čcheng-tu. Jedinou zemí v regionu, se kterou má ČR bezvízový styk je Kyrgyzstán (na pobyty do 60 dnů). Toho lze při pobytu v Almaty dobře využít, disponujete-li minimálně dvouvstupovým vízem nebo plánujete touto cestou Kazachstán opustit.

Pro základní třicetidenní vízum do Kazachstánu s jedním vstupem není potřeba žádných nadstandardních formalit. Vízum stojí 35 euro, které složíte na účet ambasády. Pokud tak uděláte předem, samotné požádání o vízum na ambasádě by vám nemělo zabrat více než několik minut. Můžete si také najmout agenturu, která vám to za úplatu vyřídí (za několik stovek vám to může ušetřit spoustu času na cestě do Prahy a zpět). Na vyřízení si ambasáda vyhrazuje pět pracovních dní s tím, že žádosti se podávají v pondělí, středu a pátek dopoledne a pasy se vydávají v úterý a čtvrtek odpoledne. Je to ovšem celé o domluvě. Zrovna v mém případě procedura až tak jednoduchá nebyla, ale o tom později. Pověřená osoba na ambasádě mluví velmi dobře česky. Ze strany ambasády vše probíhá hladce a přistup je vstřícný.

V případě, že žádáte o vízum na delší pobyt (automaticky s více vstupy) je cena vyšší a vyžadováno je pozvání, které v mém případě bylo od univerzity. Komunikace s univerzitou ovšem byla, řekněme, nesnadná. Pozvání jsem dostal až 11 dní před odletem a musel jsem jet do Prahy požádat o vízum osobně. Odlet jsem měl v úterý dopoledne, proto jsem si pas s vízem vyzvedával až den před odletem, v pondělí odpoledne. Nedokážu říct, jak se této prekérní situaci spolehlivě vyhnout. Každopádně byste měli být připraveni na to, že můžete být tímto způsobem zatlačeni do kouta a přijít tím o možnost využití agentury. Agentura se pochopitelně kryje tím, že si na vyřízení bere 14 dní.

Máte-li zájem o cestování i do jiných zemí střední Asie, které vyžadují vízum, případně do Číny nebo Ruska, vybavte se vízem ještě před odjezdem z ČR. Na místě je téměř nemožné vízum získat. Podobný problém je s prodloužením víza. To bývá umožněno jen v případě závažných zdravotních komplikací.

Cestování po Kazachstánu

Kazachstán je velká zem a s ohledem na kvalitu silnic lze jen těžko doporučit cestovat jinak než vlakem nebo letadlem na vzdálenost větší než odpovídá pěti hodinám cesty. Pět hodin cesty – to v Kazachstánu opravdu nic není. Pro představu z Almaty je to do Astany po silnici přibližně do 15 hodin cesty a do Turkestánu 11 hodin cesty. Přitom v měřítku ČR by takový výlet odpovídal přibližně přesunu z Brna do Prahy.

Úroveň cestování ve vlacích je poměrně rozmanitá, cestování je pomalé a ceny ve velkém rozpětí. Od poměrně levného cestování na úrovni jiných méně rozvinutých zemí Asie, až po slušný standard, který není nijak významně levnější než letecká doprava. Evropský standard drží spolehlivě španělské vlaky Talgo, které jezdí přes noc z Almaty do Astany a pak dále směrem na Jekatěrinburg přibližně za 11 000 KZT (cca 785 Kč) při koupi s dostatečným předstihem. Ceny letenek ovšem začínají na 13 000 KZT (cca 930 Kč) a cesta z centra do centra vám zabere asi 6 hodin. Vnitrostátní lety zajišťují společnosti SCAT a Air Astana. V každém větším městě je letiště a v letence je automaticky zahrnuto odbavené zavazadlo.

Autobusy stojí zhruba okolo 400 KZT (asi 30 Kč) na 100 kilometrů cesty, maršutky jsou o něco dražší. V obou případech je potřeba počítat s tím, že můžete narazit na rodiče s kvílejícími batolaty, před kterými nelze utéct. To se Vám může stát i v případě organizovaného zájezdu. Není problém narazit na matku s batoletem pod paží, škrábající se v sandálech po skalách. Výhodou autobusů a maršutek je, že se tímto způsobem dostanete i do kdejakého zapadákova. Rozpětí stáří autobusů a maršutek je několik desítek let, proto klimatizaci rozhodně neočekávejte.

Pokud jde o osobní přepravu, tak ta je kategorií sama pro sebe. Vše, co dále zmíním, poměrně zásadně souvisí s cenou pohonných hmot, která v létě 2016 odpovídají přibližně 10 Kč za litr. To vede k tomu, že města jsou přeplněná auty a vytváří se tím nepříjemná smogová deka, která dusí město. Především v Almaty v zimě je to extrémní a na internetu je plno fotek s krásným pozadím Ťan Šanu a městem přikrytým pod šedým oblakem smogu.

Maximální povolená rychlost ve městě je 60 km/h, mimo město 90 km/h a na dálnici 140 km/h. Kvalita cest mimo velkoměsta je rozmanitá: od silnic se špičkovým asfaltem až po prašné nezpevněné cesty s hlubokými dírami, kde řidič volí cestu naprosto bez ohledu na to, po které straně vozovky pojede. Běžně se setkáte s tím, že budete projíždět po rozestavěné dálnici, které k dokončení chybí položení asfaltového povrchu. Dokončenou dálnici jsem okusil pouze na úseku Saryozek – Almaty. Rozhodně nejde o dálnici tak, jak ji známe z centrální nebo západní Evropy. Přes dálnici vedou přechody pro chodce, odstavný pruh je příležitostně rozšířen o autobusovou zastávku a nepravidelně po několika kilometrech se můžete otočit přímo na dálnici do protisměru (díky této možnosti se nemusí stavět mimoúrovňové křižovatky). Ač to někomu může znít absurdně, vzhledem k vytíženosti a linearitě dálnice nedochází k žádným nebezpečným situacím. Na dálnici si dejte pozor na omezení rychlosti v kombinaci se stažením dopravy do jednoho pruhu. Jedno takové je na přehradní hrázi u města Kapchagay. K tomu se ještě v závěru vrátím.

Po městech jezdí výhradně benzinová auta, na dnešní evropské poměry velkoobjemová, převážně asijských značek. Málokdo má auto s objemem pod dva litry a obvykle jde minimálně o šestiválce s automatickou převodovkou. Na silnicích jsou k vidění auta, která se v Evropě neprodávají, například Toyota Camry, Toyota Tundra, Toyota Fortuner, Lexus LX, Nissan Maxima,…. Má-li někdo evropské auto, obvykle je to milionář, který si koupil takové vozidlo, které nemá konkurenci u japonských nebo korejský automobilek. Není tu neobvyklý Mercedes S55 AMG, G55 AMG, SL55 AMG, Bentley Continental, Maseratti Ghibli a viděl jsem i u nás raritní Audi Q8 V12 TDI.

K vidění jsou tu i čínská auta, výjimečně tu potkáte Ladu Kalinu nebo Nivu a ještě výjimečněji Žigula. Důvodem pro asijská auta je jejich nižší cena na místním trhu a velmi dobrá dostupnost na trhu ojetin. Ojetiny se dovážejí i z Japonska, což vede k tomu, že poměrně často potkáte na silnici auto s volantem napravo. Vyjedete-li za město, vozový park se zásadně mění. Průměrné staří aut je několik desítek let a punc luxusního vozu má rázem i prorezlá Audi 100.

Bulváry ve velkoměstech jsou velkorysé, někdy i 2 krát širší než na co jsme zvyklí z Evropy, beztak jsou ale v dopravních špičkách zacpané. Jezdí se tu brzda-plyn a malůvky na silnicích tu moc neznamenají. Být cyklistou v tomto provozu je hazard se životem a ani chodci nemají na růžích ustláno. Řidiči sice vcelku poslušně zastavují na přechodu, i když mnohdy na poslední chvíli, ale pak jsou schopni vám to decimetr za zády otúrovat. Na silnicích jsou místy výmoly hluboké několik desítek centimetrů, podobně ve městě často křižují ulici koleje pro šaliny, které jsou vystouplé tak, že je potřeba je přejíždět krokem. Jediným opravdu velkým pozitivem, na které jsem na místních silnicích narazil, je odpočet na semaforu v kombinaci s blikající zelenou po dobu tří sekund před tím, že padne červená. Stejně to mají i chodci.

Městská hromadná doprava má svá svérázná specifika, proto se k ní vrátím v kapitole věnované Almaty.

Půjčování aut není v Kazachstánu úplně rozšířené. Působí zde několik lokálních a několik mezinárodních firem, které mají na výběr od malých městských vozítek až po off roady jako je Toyota Land Cruiser pro 7 lidí nebo Mercedes G55 AMG. V mezinárodní půjčovně stojí nejmenší auto na den asi 40 euro, resp. 15000 KZT, což je, s ohledem na ceny maršutek a klasických taxíků, opravdu dost. Proto je lepší zvolit místní půjčovnu, kde si můžete půjčit auta už od 5000 KZT (Daewoo Matiz apod.). Pochopitelně je potřeba si prostudovat podmínky, do kterých může být vsunuto omezení na denní nájezd kilometrů (např. bycar.kz, royalautotravel.kz), nadmořskou výšku, věk řidiče apod. Dále je lepší mít mezinárodní řidičský průkaz. Ten se u nás vydává zpravidla na počkání na úřadě s rozšířenou působností a stojí 50 Kč.

Vzhledem k tomu, že nemusí být až tak snadné najít přes internet půjčovnu aut v Almaty, přikládám několik odkazů (car-rent.kz, auto-rent.kz, rentacars.kz, royalautotravel.kz, rcr.kz, bycar.kz). Půjčovna rentcarivan.kz má sice webovky a jsou v průvodci Lonely Planet, ale už nefungují. V rentacars.kz mi říkali, že mi vrátí zálohu až za týden, což nemusí každému vyhovovat. Sídlí v malé buňce ve vícepatrových garážích, které ani nejsou přímo na adrese, kterou inzerují. Auto jsem půjčoval jen v auto-rent.kz. Sice ze třech lidí uměl anglicky slušně jen jeden, ale v zásadě se dá říct, že komunikace šla bez větších problému a neměli problém s vracením zálohy při vracení auta. Na internetu nalezne i firmu, která půjčuje RR Phantom s řidičem. Osobně bych doporučoval si půjčit auto asijské produkce, abyste nebyli zbytečně nápadní pro dopravní policii.

Dopravní policie nemá v Kazachstánu vůbec dobrou pověst. Říká se, že si strážníci rádi vymýšlejí způsoby, jak dostat úplatek. Proto se doporučuje u sebe mít pro tyto účely hotovost nebo balík cigaret. Má zkušenost je jen jedna, právě z dálničního zúžení poblíž města Kapchagay. Strážník naznal, že jsem se ve zúžení nezařadil zavčas a zastavil si mě. Po ohledání dokladů a vcelku přátelské konverzaci na služebně mi naznačil, ať mu na odchodu podstrčím pod batoh 5000 KZT a on to nechá být. Mimo to jsem slyšel například historku, kdy strážním vyžadoval podmáznutí tak zarputile, že zabralo až vytažení českého policejního průkazu. Strážník zasalutoval a nechal auto jet.

V příštím díle se budu věnovat nakupování, stravování a s tím i spojenými specifiky.